pondělí 16. října 2017

Clefairy na facebooku

Jak jste si asi všimli, mám obrovskej skluz v publikování článků sem. Aktuální zážitky a fotky najdete taky na facebooku! - https://www facebook com/clefairyinitaly/

pátek 13. října 2017

Víkend Veneto 14.-16.7.17

V pátek jsem vyrazila do Verony do nákupního centra Adigeo, kde je nově Primark. Sice jsme spolu s P. byli teprve měsíc, ale už jsme plánovali společnou dovolenou v chorvatsku a tak bylo zapotřebí něčeho letního na sebe. Na mapě ty čtyři kiláčky pěšky vypadaly easy peasy, tak jsem se vydala na cestu. Ehm, příště už jen busem, ptze v tom vedru, podél dálnice se to zdálo jako deset. Utratila sem hříšné peníze za outfity alá 90.léta, která nesnáším, dala si piadinu a čekala na P. Pak jsme se vydali na jakousi zábavu, rock koncert a pak, otrávení zpěvákem, jeli do centra do baru Malacarne, kterej je postavenej v budově, kde byly jatka. Nejhnusnější záchody, ale lahvová plzeň a točenej staropramen. A pak znova Zoo'e...oslavit koktejlem náš první měsíc. 




Další den odpoledne mě vzal do části parku Lessinia, konkrétně Val di Sorda nebo jak říkají oni v dialektu Progni. Ač když jsem viděla všechny ty žebříčky a ocelový lanka, docela jsem se orosila, ale zatnula jsem zuby, pořádně se spotila a udělali jsme si hezkou vycházku. Bylo to jak nějaký pohádkový kraj..





pátek 29. září 2017

Víkend Veneto 7.-9.7.17

A začala jsem poznávat, kde vlastně žiju. Takže teď to budou asi tipy, kam jít a co je hezký ve Venetu, co asi běžně v průvodcích nenajdete.
S P. jsme zamířili směrem jeho domov - Negrar, Valpolicella. Oblast, která se nachází mezi Lagem a Veronou, proslulá vínem, vínem Amarone a červeným mramorem. 
Večeře - pizza v Antica Trattoria Pizzeria da Gigi. S výhledem na Veronu a celou Valpolicellu. Pizza skvělá, jen si už nepamatuju, s čím jsem si ji dala. A pak jsme pořád mluvili o tom, jak skvělej byl koktejl na festivalu koktejlů, že jsme odjeli do Verony do Zoo'e jeden si dopřát. Opravdu výjimečně, stojí totiž 7€. 
Další den jsme vyrazili za chladnějšími teplotami do přírodního parku, hor (cca 1600m.n.m.), Lessinia, konkrétně na místo Rifugio Malga Malera. Malga se nazývají kamenné budovy tady v horách, kde se turisti mohou zastavit, přespat a dřív tu sídlili ovčáci a vyráběli sýr. Dali jsme si panino, pivko a užívali si "fresco e bell'arietta"... 








Pak jsme nakoupili slávky a dali se do přípravy impepata di cozze. Nejhorší věc, všechny je očistit. Teda oni vám je v lepších supermarketech očistí, hodí je na pět minut do jakéhosi ďábelského stroje, ale pak je stejně musíte očistit ještě vy od kalcifikovaných nevím čeho a vytrhnout řasy (barba). Otevřené a nakřáplé samozřejmě vyhodit. Trvalo to asi...hodinu, hodinu a půl. Mezitím P. uvařil špagety s krabem (haha z plechovky a rajčaty). Pak je pořádně propláchnout a ještě nechat chvilku ve vodě. Pak do velkého hrnce nebo pánve olej, stroužek česneku a scezené slávky. Přikrýt pokličkou a čekat dokud se neotevřou. Nevím proč, ale nemíchat je vařečkou, nýbrž točením hrnce. Když se otevřou, přidejte nasekanou petržel a pořádnou dávku čerstvě mletého pepře a vypněte plotnu. Přikryjte pokličkou, aby ještě mohly nasáknout chutě. Podávat s toastíky a pokud chcete měsíčkem citronu. My se prežrali jak... mmmm lahoda.



Pak jsme jeli na nějakou vesnickou zábavu, přijdeme, hraje kapelka, všichni pivka, skupinka opilých lidí paří jak zběsilá a jâ říkám: "Tyjo, to je úplně jak vesnický zábavy v čechách.." a najednou zpěvák říká: "A tahle písnička je pro českou republiku" Tak sem se zarazila, vytřeštila oči a ona ta skupinka byli češi, co tam v okolí byli na brigádě na sběru ovoce. Pak jsme ještě jeli na jedno pivko do Castrum v Castelrotto a spát. 
Další den pláž v Torri del Benaco a pak plážový bar, kde dávali štědré skleničky prosecca a poznala jedny z jeho nejlepších kamarádů. Nerozuměla jsem nic, ptze dialekt :D




pátek 1. září 2017

Napoli, Tropea 29.6.-4.7.

Matka s dítětem odjela na šest dní do Rumunska, tak i já se po dlouhém zvažování vydala na cestu. Samozřejmě se mi vůbec nechtělo, ale všechno už bylo zaplacené. Tkze ve čtvrtek směr Bergamo -> Napoli. Napoli mě asi nikdy nepřestane fascinovat totiž. Tady na severu se zrovna krásně ochladilo a tak přistání v Neapoli a horko tam byla pěkná facka. Naučená klasika - Alibus do centra, metro na Salvator Rosa a hostel La Controra.
Velice milý recepční, který se se mnou dal do řeči.."A kde tady v Itálii bydlíš?" "Ve Venetu" "Joo, já si říkal, ptze je slyšet akcent". 
Začala jsem jedním pivkem (za dvě eura, ať žije Neapol!) a vydala se pěšky do centra. Zastavila se v Decumano 31 na fritto misto  (7€, čerstvý, ohromná porce, mňam) a pak směrem k lungomare. Neapol je prostě jinej svět. Najednou, u toho moře, jsem se cejtila tak šťastná a svobodná. Kochala jsem se výhledama a když se začalo stmívat, pomalu přes piazza plebiscito a via toledo zpátky na piazza dante, kde jsem sedla na metro a šup do postele.


Jak už víte, za rohem je hostel. Vždy stejná fotka.

Via Salvator Rosa

Piazza Dante

Porta Dei Librai


Decumano 31 a limitka Nastro Azzuro!

První (a zatím poslední) kontakt s italskou byrokracií

Depka. Protože práce a Itálie. A Itálie a práce pro cizinku. A uznání titulu. A trvalý bydliště. A práci vám nedají bez trvalého bydliště a bydliště vám nedají bez práce. A rodina mi trvalý bydliště nedá, ptze daně, odpady, kontroly policajtů...když nepracuju musela bych prokázat, že mám dostatek prostředků a zdravotní pojištění na rok, nebo že mě živí ta rodina. Boh, depka. (Já se tu můžu pohybovat volně, stačí občanka. Jsem na úřadě nahlášená jako host a po třech měsících bych se měla nahlásit na trvalý bydliště..jenže..talhle tak). Tak abych nefňukala pořád, rozhodla jsem se udělat jedinou úřední věc, co můžu udělat, je zařídit si codice fiscale, který je tu potřeba skoro na všechno. Něco jako social security number v usa. Na tarif, na nájemní smlouvu, na práci, na otevření účtu, objednávání na netu a co je pro mě možná nejdůležitější automaty na cigarety. Haha.
Na netu jsem stáhla formulář, vyplnila, okopírovala občanku a vyrazila do Verony do Agenzia delle Entrate.


Čekala jsem obrovský fronty, protivný úředníky a takový ty jiný italský noční můry.. ve výsledku jsem čekala jen asi 15 minut, milá paní se mě zeptala, jesli pracuju nebo jsem student, tak jsem řekla, že host u kamarádky (což mi Matka furt kladla na srdce), paní se na nic nevyptávala a ťukala do počítače. Pak že musím uvést adresu v Itálii, aby mi mohli poslat průkazku, rádia jsem se znovu zeptala, jestli to může být adresa té kamarádky, u které jsem host (fakt strach, aby z toho rodina neměla nějaké problémy). Paní že jo akorát, že je potřeba dát na schránku moje jméno (což se Matce podle tónu hlasu v telefonu moc nelíbilo, ale co...je to ona, kdo mi furt říká, ať převezmu iniciativu a že to je taky můj dům). Po pěti minutách jsem si (je to zadarmo) odnesla oficiálně vydaný codice fiscale. Juhu.


úterý 22. srpna 2017

Vicenza, Bassano del Grappa, 24.-25.6.17

Stal se mi první aupair průser. V pátek jsme s P. strávili večer v Peschieře a vrátila jsem se v pět ráno. Vždycky byli velice liberální ohledně toho, co dělám, nicméně toto ráno mě bohužel matka hezky za svítání zastihla jak otevírám dveře. Následoval rozhovor, celkem chladný a drsný, že takhle ne. Takže od té doby se vracet jako Cenerentola = Popelka. Do půlnoci. Ještě víc teenager než předtím. To jen tak, abych sem hodila nějaké aupair zážitky. 
V sobotu odpoledne jsme vyrazili k Lagu. Chtěli jsme do Sirmione na Gamaica beach, nicméně doprava okolo Laga o víkendu je fakt děsná, tak jsme zaparkovali na pláži v Santa Maria Lugana, která patří k Sirmione. Hluboce nedoporučuju. A víte co, jestli se chcete koupat, nedoporučuju nic níž než Garda. Labutě, teplá voda a bahno. Takže když tam jdete, cítíte to fuj čvacht mezi prstama na nohách. Jako ten den bylo 40 stupňů, ale když se jdete koupat někam výš, tak i tak je ta voda aspoň osvěžující. Tady ne.

Gamaica Beach

Sirmione Lugana beach

Moc dlouho jsme to nevydrželi a vydali se směr Vicenza zažít Notte bianca. Že prý bylo nejdelší dobu světlo a pak taky v italštině strávit notte in bianco znamená být vzhůru celou noc. 
První zastávka - L'ultima spiaggia tiki beach na aperitivo (3€). P. mě naučil pít Campari spritz. Fakt o dost lepší, silnější a osvěžující než Aperol spritz. Místo to je kouzelný, vždycky když jedu do Vicenzy, tak tam jdeme.




pátek 18. srpna 2017

Milano, víkend 16.-18.6.

A pak se to stalo. Pokud jste mí fandové a čtete pozorně..po tom, co mi T. řekla, že tamten je roztomilej, dala jsem si s ním rande. Ale už s nastavenýma hranicema toho, co chci. A taky s milion pravidlama o italech, co jsme s T. vymyslely.
Přijel mě vyzvednout, což už byl plusovej bodík. Všichni předtím si vysloužili mojí ignoraci tím, že chtěli, abych někam přijela já. Šli jsme na campari spritz, blablabla blebleble, však to znáte. Pak jsme zjistili, že v Peschieře je nějakej festival koktejlů, tak jsme šly tam. V tu chvíli začali hrát Despacito, který jsem si zvolila jako osudovou písničku pro toto léto. Náhoda? :D koktejl - doporučuju bar Zoo'e ve Veroně, ještě o něm bude později řeč a margaritu s jalapenos. A další. A já si pak říkám...co budeme dělat, měli bysme si koupit flašku prosecca a jít ji vypít na pláž jako to dělám dycky já. A v tu chvíli on řekl: "Nekoupíme si flašku prosecca a nepůjdeme na pláž?" Hodně se mi líbil, celkem sme se i bavili, ač to nikdy nebude takový jako bych italka, ale v tu chvíli sem si řekla, wow. Ač mi to bylo jasný. Taky co jinýho čekat od Tinderu. Ale s touhle variantou sem vlastně počítala a ptze sem se ještě pořád trápila kvůli tamtomu, tak mi to bylo fuk.
Bylo to super, domů jsem se (díkybohu, že tvrdě spali) vrátila v pět. S tím přesvědčením, že už o něm nikdy neuslyším.
Další den jsme s T., ptze měla narozeniny, jely do Milána. Že to jako bude ve velkým stylu a nakupovat a tak. Opilí sebevědomím, jsme si nic nezamluvily předem. Že v Miláně na to bude času dost.
Eh, horko jak v pekle. Sálalo z asfaltu, kterej tál pod nohama. V metru týpek, co se nám nedobytně snažil poradit, co si koupit za lístek.
Pak jsme prolezli obchody ve Via Torino, konečně jsem si něco taky koupila a pak jsme byli tak spocený, zpruzený a bez ubytování, že jsme se doplazily k Navigli, kde se usadily na aperitivo. Ahahah, ten nejdražší bar v okolí. Nicméně jsme se najedly dost. A zjistily, že všechno přijatelný ubytování je obsazený. Změnily jsme lokál a že teď už fakt to ubytování najdem. Se sklenkou hnusnýho prosecca. Nakonec přišly i varianty jako spát na Piazza Duomo nebo se vrátit do Rovata a spát v autě T. Byla jsem tak otrávená, že jsem pak zamluvila první hotel, co vyskočil. Za noc 90€, pro aupair dost hodně. Pak jsme ještě oplendovaly na Piazza Duomo a vydaly se do hotelu.












úterý 25. července 2017

Peschiera del Garda 9.-11.6.

Pátek ospoledne jsem si zase vyjela na kole do Peschiery. Nic, co by stálo za řeč.

Řeka Mincio




Cyklostezka Mantova - Valeggio sul Mincio - Peschiera del Garda
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...