středa 1. července 2015

Benátky 2015

Omlouvám se, ale jen jsem si na tento blog chtěla přesunout tento starší článek.

No, tak se tak nějak stalo, že jsem najednou měla zabookované letenky do Benátek :D Využít přeci ten Wizzair Discount Club :D A za 1200 tam a zpátky? Nekup to! Sbalila jsem si batůžek a hurá za dalším dobrodružstvím, i když teda, tohle byla spíš klasická letovisková válečka - cíl Lido di Jesolo :) Musím říct, že jsem asi blbka. Měřila jsem pečlivě batoh, ale do rozměrů malého kabinového zavazadla se mi nevešel, tak jsem si zaplatila velké. V Praze přeměřovali jen kufříky a to ještě ne všechny. Batohy vůbec, automaticky to brali jako malé zavazadlo. Takže pro příště to za malé pokládám taky.
Let byl krátký, ke konci pět minut turbulencí, kdy to s náma parádně házelo. Zase jsem si v hlavě projížděla epizody Leteckých katastrof, ale došla jsem k závěru, že čistě při turbulencích se snad nikdy nic nestalo. A najednou přistání a Venice Treviso. Za půl hodinky jel bus, který mě dovezl přímo do Lido di Jesolo. Musím říct, že zase slyšet italštinu bylo jako balzám na duši (i když tady na severu nebyla zdaleka moc potřeba) :). V Lidu jsem se klasicky ztratila, ale pak mě navigace dovedla na hlavní x km dlouhou třídu plnou obchodů, restaurací, zmrzlinářství. Lido di Jesolo je uměle vystavěný turistický resort, takže ne taková Itálie, slyšíte spíš němčinu, ruštinu, angličtinu a sem tam i češtinu. Menu samozřejmě několikajazyčné, nikdo na vás ani nezkouší mluvit italsky. Jako by jih a sever Itálie byly úplně rozdílné světy. Vypadá to tam úplně jinak. Kilometry krásné pláže s bílou vlajkou a hlavě, konečně poprvý v životě jsem zažila, že na pláži byly mušle! 



Ubytovala jsem se v hotelu Rosmary (strašně retro interiér, ale hrozně příjemný a milý personál) a dřív než jsem se stačila oblíknout do plavek se zatáhlo. I tak jsem se vyrazila kouknout na pláž, kde už se hnaly mraky. Stavila jsem se pro pizzu a pak se z pokoje koukala, jak si vesele prší. Pak jsem si dala ještě zmrzku a okoukla všechny obchody. 







Další den zas pod mrakem, tak jsem se vydala do akvária SeaLife, v Lidu je ještě jakési Tropicarium, ale hadi a ještěři mě fakt nelákají a taky tam byla výstava Bodies. Odpoledne se už slunko umoudřilo, báječnou zmrzlinku melounovou, pistáciovou a aftereight a tradá na pláž. Večer mi asi dvě hodiny trvalo vybrat restauraci. Buď byla moc prázdná nebo moc plná anebo do ní lákali před vchodem...nakonec jsem zaplula do La Gondola. Dala jsem si mix grilovaných ryb, vínečko a grilovanou zeleninu. Když jsem pak chtěla platit a řekla: "Il conto per favore," tak se hned začli vyptávat a odkud jsem a já se lámanou italštinou snažila odpovídat, což je hrozně potěšilo a dostala jsem panáku nějakýho likéru na účet podniku :). Pak ještě Aperol Spritz v hotelovém baru a chatování s jedním mým milým Italem :).





Pokud budete v Lidu, tak doporučuji - Questione Gusti :) Gelato artiginale! (Mátovou jsem si dávala třeba i tady v Praze na Václaváku a můj bože....to se prostě nedá srovnat....)
Ital: "Co chceš přivýzt z Itálie?" Já: "Prosciutto..ne! Olivy...ne! Lemonsodu, lemonsodu, lemonsodu!!" Ital: "Jako vážně?!" :D
To žlutý je polenta...prej se jižani seveřanům vysmívaj, že to jsou polentožrouti...:D
Další den bylo krásně, krásně, krásně! Jupí!



Úžasné jídlo...ale preparovat to... :D 


Mi přinesli jen tak, sem si myslela, kdovíkolik si za to naúčtujou...a nic! 

A večer jsem trošku popila alkohol z minilahviček, poprvé skypeovala s Makarónem se zapnutým zvukem :D a měla před sebou předposlední den a výlet do Benátek. Počásko zas pod mrakem, tak jsem se vydala na autobusák, jestli tam jakože trefím a okouknout, jak by se eventuelně dalo dostat do Benátek (kupodivu se mi to nějak nechtělo googlit). Zjistila jsem, že zpáteční jízdenka stojí 20€, dojede se atvo autobusem na Punta Sabbioni a odtud lodí do Benátek přímo na San Marco, ani nevím, jak dlouho to trvalo, asi hodinku a něco, každopádně loď i bus na sebe hezky navazovaly...paráda. Akorát teda, když jsem si tu jízdenku kupovala, tak jsem koupila dvě a uvědomila si to až pak v buse - nejdřív jsem myslela, že jedna je na cestu tam a druhá na cestu zpátky, ale ne. Nechápu, rozhodně jsem neřekla two ani due a ten pán prodavač taky neřekl due nebo two.










Benátky vůbec nějak provázela "smůla". Jen co jsem tam dorazila, začlo svítit sluníčko - to jsem mohla ležet na pláži a ještě se snažit chytat bronz! A já ani neměla pokrývku hlavy a nebyla namazaná opalovákem! A taky jsem sebou měla málo peněz a kartu jsem z bezpečnostních důvodů nechala na hotelu žejo! A vybila se mi baterka ve foťáku. To mě děsně naštvalo, nejvíc teda ztráta těch dvacet euro...Ale ty Benátky! Božínku, nejkrásnější město, co jsem zatím viděla! Neměla jsem mapu ani plán, prostě jsem se jen tak potulovala, ztrácela, kochala...Hrozně zvláštní, že tam vlastně není ani jedno auto...a prostě...sem se musím vrátit! Pak se začalo zatahovat a už bylo stejně nějak okolo šesté, tak jsem se vrátila zpět na San Marco a v tu chvíli se strhla průtrž mračen, naštěstí lodička za chvilku přijela a tradáá zpátky do Lida užít si poslední večer....(Si tak řikám...teď jsem četla na jednom blogu reportáž holčiny, co byla několik dní v Římě a když se srovnám s ní, tak to vypadá, že jsem si to vůbec neužívala, nepíšu tu o žádných náhodně objevených skvělých restauracích, památky jsem googlila až pak, co vlastně byly, prostě se jen většinu času toulala a nasávala atmosféru...já nevím, mě totiž Itálie dělá šťastnou tak nějak sama o sobě..to že tam jsem, je pro mě ten největší zážitek...)...a poslouchat a učit se italštinu...(a řeknu vám, že poslouchat ji, když vám ji Ital šeptá do ouška, to je teprv zážitek! :))






















Ještě jsem se naposled šla projít po té nádherné pláži, koupila benátské masky pro mě a ségru, zašla na večeři zas do La Gondola, kde jsem byla pochválena za bezchybnou objednávku v italštině, pokochala se Jesolem a sbalila kufřík. Achjo. 
Další den už check-out a na bus směr Venezia Treviso. A bus nejel a nejel. Nicméně zabrala modlitba k San Francescovi di Paola :) Když sem si o Ciampinu myslela, že to je jen bouda uprostřed pole, tak to jsem ještě neznala Treviso :D ale aspoň se člověk neztratí. Každopádně to, co jsem psala o sexičnosti italských letištních pracovníků platilo i tady :D Zase turbulence a pak studená fuj Praha. Ale bylo to úžasné. Moc jsem si to užila a konečně se pořádně vykoupala. A Benátky, to snad no comment, jak jsou krásný.








Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...