neděle 31. května 2015

Itálie 2015 - Napoli

 Světe div se, podařilo se mi nastoupit a dojet bez úhony. Nejdřív sem si myslela, že ty cca 3 km na hostel zvládnu pěšky (obecně jsem si myslela, že v Neapoli budu chodit pěšky vše, ale metro jsem několikrát prostě musela využít..), ale nohy si myslely něco jiného. Když jsem pak večer sundala balerínky, tak jsem se už do nich nevešla. Nevím, jestli metro mají nějak nově nebo co, ale abyste se dostali na zastávku, musíte zdolat nejmíň troje eskalátory a dlouhé chodby a liduprázdno, vlaky jezdí málo často a připomínalo mi to NY metro z filmů, takový ušmudlaný. Všechny stanice vypadají nově a některé dost funky, spíš jako diskotéka. Zpětně jsem zjistila, že pár stanic v centru jsou jakože umělecké, tak proto ta diskotéka :D Co se týče lístků a hromadné dopravy, tak tam mají víc dopravních společností a pár integrovaných lístků a pár jen pro tu společnost. Radši předem nastudujte, letos se do Neapole (proč? proooč?!) chystám znova a projdu ji mnohem důkladněji, pořádněji a nebudu se tolik bát, takže podám více informací!

Hnedka nalevo byl hostel :)
Prvotní šok!
Vylezla jsem z metra na Salvator Rosa a byla celkem vyděšená. Čtvrt vypadala jak ghetto, hluk, špína, zmatek a vůbec jsem neměla potuchy, kde ten hostel sakra je. Všiml si mě nějaký týpek a anglicky mně navigoval. Došla jsem, kam řekl, ale hostel prostě neviděla. A on za mnou doběhl a skoro mě tam dovedl. La Controra hostel je typický hostel pro backpackery, hodně nízká cena, bydlela jsem v destilůžkovém smíšeném pokoji, ale byl hodně prostorný a tak to člověku ani nepřišlo. A taky se mi podařilo ukořistit spodní postel. Na recepci byli velmi milí a taky dali mapu a řekli zajímavá místa, tak jsem se hned vydala na průzkum, ale popravdě...Neapol mě děsila. Žádný turisti, přecpaná, zmatečná, špinavá, tmavá...Italové prohánějící se všude na skůtrech, že někdy tak tak stačíte uskočit. "Vidět Neapol a zemřít". Ano, protože vás pravděpodobně ten skůtr srazí. (Doporučuju crossbody kabelky, neb by se vám mohlo stát, že vás kolem projíždějící zloděj normální kabelku strhne). Ani jakoby nemá nějak daný historický centrum, teda má, ale jsou to dvě ulice spojený několika uličkama (až teď jsem zjistila, že jsem ho vlastně ani nenavštívila, turista, jak má bejt, fakt že jo). Ale kolem Quartieri Spagnoli jsem šla. (Nechodit zde po setmění, nebezpečno!) A o dva kilometry dál věžáky. Je fakt strašně zvláštní a já se prostě bála. Došla jsem po Via Toledo až dolů k promenádě, prohlídla si Castel all'Uovo (vstup zdarma) a ještě se šla podívat na Molo Beverello, ptze jsem plánovala, že příští den pojedu lodí na Procidu.











Pak jsem se vydala hledat metro a zase totální ztracenost. Šla jsem ulicí a postávali tam nějací chlápci a: "Ciao bellaaa bellissimaaa..." (to vždy potěší :)) a já byl tak ztracená, že jsem ze sebe vypotila: "Scusi, dov'é metro?" a nervozně ukazovala na mapu...stačilo jít rovně ulicí...uff. Na hostelu jsem si objednala koktejl Aperol Spritz, mňam, a klikala si hry, ptze na pokoji mi teda vůbec nešlo chytit wifi.
Až zpětně jsem si na googlu přečetla, že je Neapol docela nebezpečná zvlášť pro sólo turisty. A já si jezdila metrem s dokladama, kartou a všema penězma. Tkze dobře já :D Ale taky píšou "you love it, you hate it, you love it". Můj pobyt byl you hate it. Ale taky jsem narazila na názor, že když jste s Neapoli, tak ji nesnášíte a jakmile odjedete, začne vám to trhat srdce. True that. Nemůžu se dočkat, až tam znova budu.

Další den začal snídaní v ceně (toasty, různě natierky a musli), chick chat s dalšími spolucestovateli a metrem na to Molo. Tam mi to z nějakýho důvodu prostě nechtělo vzít mince, tak jsem vyšla ven, že teda zase ta štreka pěšky. Všiml si mě stařík ve stánku něco pokřikoval a pak mi ukazoval lístky. Bůh mu žehnej. Ve stánku stál jeden euro a v automatu 1,5€, tkze asi lepší si je koupit ve stánku. (A pak jsem zažila revizory). Dojela jsem na Molo, lodě odtud jezdí na Procidu, Ischiu a Capri, provozované hlavně společnostmi Caremar a Snav. Buď aliscafi (menší) nebo trajekty, ceny obou společností jsou podobné, lístky se dají rezervovat na internetu, ale myslím, že je jednodušší dojít k přepážkám, kouknout na jejich rozvrhy (orario) a koupit tam (zpáteční na Procidu cca 30€). Prodavači celkem rozumí anglicky. Měla jsem ještě hodinu a půl čas, tak jsem se jen poflakovala na promenádě. Pak už začlo nalodění, ani jsem neměla mořskou nemoc. Na Procidu to trvalo cca 50 minut. Je to ostrov, kde se zastavil čas a ještě jí nezasáhl  masový turismus. Je taková...picturesque (nenapadá mě český slovo).





Chiaiolella
Coricella

Na netu píšou, že je sice celý ostrov docházková vzdálenost, ale že je lepší nasednout na bus, který jezdí často a zastávky jsou po celém ostrově. Ale já nejsem žádnej obézní amík, tak jsem se z přístavu vydala pěšky do Marina di Chiaoilella, kde je taky pláž. Zastavila jsem se na jídlo v La Conchiglia, restaurace na pláži s výhledem na moře a Coricellu. Dala jsem si mé nejoblíbenější přímořské jídlo špagety s plody moře (s vodou a copertem 16€). Ale mňam! Byla jsem  jediný host a číšník pravděpodobně nebyl moc potěšen, že tam jsem. Inu, co se dá dělat.. Pak jsem se vyvalila na pláž. Skoro prázdná, obklopená skaliskama, drobný kamínky vulkanického původu a minimušličky. Moře bylo nádherně čistý, mělký a teplý, tak jsem se tam chvilku vycákala. 

Když už jsem uschnula zamířila jsem ještě na Coricellu, to je to, co google nabídne v obrázcích jako první, když zadáte Procida. A pomalu zpátky k přístavu. Ještě jsen vyšla k nějakému kostelu v historickém centru - na to, abych došla na Terra Murrata (historické opevnění a klášter) jsem už bohužel neměla sílu. Dala jsem si zmrzku a čekala na loď.

Ristorante La Conchiglia


Centro storico


V Neapoli jsem zas nějak zabloudila a na metro nasedla až na Toledu. Na baru v hostelu jsem si dala vodku s colou a chvilku kecala s barmankou Sini. Ta si pak ke mě přisedla a pokračovaly jsme. Co mě zaujalo, že byla z Finska, prodala byt a sedla na první letadlo, co letělo, to ji přivedlo do Říma, kde pak sedla na první vlak, co jel a skončila v Neapoli, která jí naprosto učarovala. Bydlela na hostelu a protože tam byla každý den, tak se pak jednoho dne zeptala majitelky, jestli by tam nemohla pracovat a bylo to. Teď je někde v Anglii a kdo ví, jak dlouho tam vydrží. Takovýhle přístup k životu mě naprosto fascinuje. Dokonce mě pak pozvala na panáka, jakože welcome drink v ceně :D Přidal se k nám Lucas (který po mně předchozí den házel očko :D), pak přišli ještě dva italové Gennaro a nevímkdo a najednou nás tam sedělo hodně, kecali jsme, se Sini se učily italsky, oni se zas učili česky. Jak mi to najednou italsky šlo! Naučila jsem se to jejich "Ecco!" a legendu o San Gennarovi, ale tu už vám teď doopravdy neřeknu :D Byl to takový kouzelný večer, co člověk zažije jen jednou...

Castel Nuovo

Metrostanice na...Dante? Toledo? Nevím.

Španělská čtvrť, sídlo Cammory!
Neapol prostě. Nepopsatelná. To člověk musí zažít. A je škoda, že často slouží jen jako přestupní stanice k Pompejím anebo Amalfi pobřeží. Ale popravdě, po tom všem, co jsem přečetla, se tam teď budu asi mnohem více bát. Někdy lepší nevědět.

Všechny fotky najdete ZDE

Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...