sobota 30. května 2015

Itálie 2015 - Roma

Toto je přesunuto z mého druhého blogu, abych měla vše pohromadě...děkuji za pochopení a snad vás moc nematu :)

Pořád jen snění o cestování a vymlouvání se na to, že není s kým ject, že nemám peníze a že nemám odvahu. Takže jednoho březnového dne jsem si zadala dovolenou okolo narozek (čiže druhá půlka května), ptze oslavit to s koktejlem na pláži, cool! Sice asi bude moře studený jak rampouch, ale mě stačí na něj koukat :). Jasnej plán jsem neměla a čekala jsem na nějakou akci na letenky. A osud to chtěl, že za několik dní nabídnul Wizzair aprílovou 20% slevu.
V tom nějak vychytat, kam vůbec jet mi pomohla stránka RoutePerfect, kde si zadáte s kým jedete, kam chcete jet, jak se tam pohybovat a na posuvnících nastavíte, co hlavně chcete dělat (památky, noční život, pláže atd) a vyhodí vám to cestovní itinerář, který si pak můžete k obrazu svému. Já chtěla jižní Itálii a Route mi jako startovní místo zvolil Řím. Tkze letenky tam! Samozřejmě další destinace jsem si pak musela upravit podle možností a cen ubytování, dostupnosti vlakem atd, ale aspoň máte základní představu. Letenky tam a zpátky za cca 2000Kč, což je podle mě dost dobrý. Přikoupila jsem si ještě členství ve Wizzair klubu, které se mi už xkrát splatilo. Bohužel teda zavazadlo k odbavení (i kdybych se rozkrájela, tak do velkýho kabinovýho zavazadla bych teda všechno nenarvala) bylo za čtyři kila.
Další cíle mé cesty krom teda Říma, kde strávím dvě noci, budou Neapol (dvě noci), Marina di Maratea (čtyři noci) a Paola (čtyři noci). Nějak se mi to zalíbilo, je to všechno na stejném břehu a hezky (snad) se dostanu všude vlakem. Ubytování jsem si zarezervovala přes booking.com, což je tak jednoduchý, úplně jsem zírala :). A pak teda ještě nakoupila lístky na vlak na stránkách Trenitalia. Což byl trochu porod, ale také ok. 

Co si budeme nalhávat, ty dvě cesty letadlem jsou pro mě největší highlighty dovolený, tkze na letišti jsem měla úsměv od ucha k uchu :). (Nevim, proč jsem si za všechny ty peníze co dovolená stála nekoupila xx letenek a nelítala jen sem a tam!) Nejdřív koupit pytlík na tekutiny, pak check-in a odevzdání kufru. Check-in jsem udělala online zadarmo, ale nějak nevím v čem vlastně spočíval. Já jsem byla tak nervozní ze všeho! Na Wizzairu je dost vidět, jak fakt nízkonízkonákladovka (ale za ty ceny...dávno dobrý). Nemíní plýtvat peníze půjčováním nástupním mostů (tož 2000kč na půlhodiny), tkze nás nahnali do busu, kde celá půlka byla rezervovaná pro lidi s koupeným privilege pass (kterých bylo všehovšudy 6) a nás xx dalších se sardinkovalo v půlce druhý, těch 50 metrů k letadlu :D Pak už růžovofialový Airbus A320, doufání, že nemáme porouchanou pravou phalange (viz Přátelé :)), místa na nohy pomálu, jinak vše asi ok. Cabin crew milá, předražené jídlo k nákupu (ono to jsou sice čtyři roky, ale Smartwings nám dali vodu/colu/něco a rohlík se salámem a při vzletu a přistání bonbón), místo jsem měla samozřejmě u okýnka nad křídlem. Nevím, jestli vidět na křídlo byla šťastná volba, ono se hrozně kymácelo! A ty klapky! :D Ne, přiznám se, letět bylo fakt nádherný, úžasný pocit, ale jakmile jsme šli na vzlet a pak při stoupání jsem měla strach. Ale to tím, že ten let kdysi jsem už zapomněla a nevěděla jsem, co je normální a co ne a byla prostě sama. Sama s hodně díly leteckých katastrof v mé hlavě :D Počásko bylo parádní, až když to noo...approach....tak se zhoršilo, byly i nějaký malý turbulence, jupííí...a všude bílo a nic nebylo vidět. Pak divnej zvuk, z čehož jsem odvodila asi že podvozek, ani mi nezalehly uši a tadááá...Rome Ciampino Aeroporto.
 Kufr přijel, letiště je malé a prosté. Vyšla jsem ven, kde měl někde stavět bus, co jsem si objednala při rezervaci letenky. Nějak jsem pořád vyhlížela fialovej, když teda Wizzair a mezitím pravděpodobně prošvihla ten, kterým jsem měla jet. Nevím, protože nakonec jsem nasedla do sitbusu, který přijel v úplně jiný čas než bylo psáno, ale dostala jsem se na Termini a nic neplatila, tkze cajk. Ale příště asi koupím jízdenku na autobus Terravision, o 2€ levnější. Hurá hledat hostel. Naštěstí byl blízko Termini i všech památek (a jako správný geek sem si předtím cestu projela na streetview), Mia Lodge B&B. Mini hostel na Via di Santa Maria Maggiore blízko krásného kostela Santa Maria Maggiore a metra Cavour. Majitelka Sarah byla strašně moc milá, na mapu mi nakreslila všechny trasy, jak se kde dostanu a jednou ráno mi řekla: "Ciao...bella bellaaaa!" :) Pokoj byl pro čtyři, prostorný, čistý, akorát na mě zbylo horní lůžko na patrový posteli. Každý pohyb slečny dole byl slyšet, každý můj pohyb byl slyšet a navíc jsem se bála, že spadnu. Hodily jsme řeč s jednou číňankou, co tam byla a razila jsem do města.


Stačilo sejít po Via Cavour a byla jsem u Kolosea. Na každým rohu černoch nabízející selfie stick. Pffff, já mam na to ruku jéžiš. Musím říct, že jsem teda žádnou památku nenavštívila zevnitř, páč nějak...dělat to, jen protože se to jakože čeká, aby si človek mohl říct check...prostě se mi nechtělo a trochu jsem šetřila a taky ty fronty!! Na to všechno mám ještě celý život :) Nic, prošla jsem Arco di Constantino a obhlídla Palatino. Pak jsem se trochu nějak ztratila (80% času jsem si v Itálii přišla ztracená), v tu chvíli se se mnou dal do řeči nějaký starší ital a zval mě na večeři a na koncert :D Ani nevím, jak jsem se ho zbavila. No nakonec jsem vylezla u pravděpodobně Teatro Marcello, to už jsem měla na dohled Altare della Patrio. Vyšlápla jsem pár schodů Campidoglio a na druhé straně byl krásný pohled na Palatino a fóra. Ptze se začalo stmívat, vracela jsem se k hostelu s tím, že cestou třeba potkám nějaké hladové okno. To se v Římě moc nevede a ceny v restauracích mi přišly celkem vysoký a někde jsem četla, že by člověk (pokud chce mít reálný zážitek) neměl jít tam, kde mají venku vyvěšené menu a je to italsky a anglicky. Chtěla jsem nějakou zapadlou trattorii, ale to se takhle v centru moc nedá (resp ani jsem moc nepátrala třebas na netu) a začínala jsem se trochu bát, páč už bylo po desáté. Pak jsem teda cosi našla, dala jsem si penne s lilkem a mečounem (strašně divnej pocit, bejt v restauraci sama - co dělat, kam koukat....). Byla jsem ale tak vyhládla, že jsem to ani nesnědla celý. Pak už šup do postele.
Úplně všechny fotky si můžete prohlédnout ZDE

Další den jsem začla snídaní v baru Cortinni, capuccino a croissant (na výběr všechny možné druhy), přičemž mi to tu dost připomínalo tu scénu z Jíst, meditovat, milovat - dostat se vůbec k objednávce, když tam na sebe všichni pokřikujou :D (ve většině těhle barů se platí předtím u kasy a  pak teprve s účtenkou objednáte), a pak se vydala okouknout všechny známé pamětihodnosti, tkze znovu ke koloseu, imperiální fóra a typickými uličkami k fontáně Trevi. Pražilo slunko a bylo horko, ale co je Římě dobré, že tu mají celkem dost fontánek, ve kterých teče pitná voda (takové kovové, ne ty umělecké). Problém jsou veřejné záchodky, ty jsem objevila jen jedny u Castello Sant'Angelo, předem se připravte! Fontana di Trevi se bohužel teď opravuje, takže kdo ví, jestli se sem ještě vrátím, když jsem tam nemohla hodit minci.
Pak jsem došla k Piazza si Spagna se španělskými schody. Na fotce mam spíš turisty než schody, Řím je prostě přecpaný. Další věcí klasickou pro Řím je "pozorovat italy na Piazza Navona", ale tady taky samí turisté. Odtud bloudění k Ponte Sant'Angelo a hradu. Chvilku jsem poseděla v aleji na nábřeží a doštrádovala si to k Bazilice sv. Petra. Zrovna tam probíhala mše, poslouchat ten chorál bylo bájo a možná jsem viděla papeže, těžko říct takhle na dálku. Pak bylo fakt horko a potřebovala jsem čůrat, čiže zpátky na hostel. Na yelpu jsem našla restauraci, kam sem došla na pozdní oběd. Sapori e Delizie - opravdu skvělá pizza, anglicky mluvící a velice přátelská obsluha a rozumné ceny.











Oooooo mňam...
Chtěla jsem vidět ještě Villu Borghese - cesta přes Termini, Piazza della Republicca k Ville Medici (nenechte se zmást, sice tam je vila se sbírkou umění, ale villa je také název pro park). Šla jsem kolem nějakého hotelu se zahrádkou a tři holubi tam na stole vyzobávali zbytky, skleničky padaly na zem, no komedie :D. Villa Borghese je prý taková obdoba Central parku v NY a je fakt krásný. Děti tu mají atrakce, můžete si tu pronajmout legrační vozítko, na kterém šlapete jak na kole a řídíte volantem. Taky tu je hezké jezero, kde se dá pronajmout loďka. Zpátky jsem bloudila přes San Carlo Quattro Fontane a dál do hostelu. Byla jsem tak hotová, že jsem ani neměla hlad a rovnou šla spát.
Piazza della Repubblica

Když šlapete nahoru k parku, tak se nabízí fakt krásné výhledy




 V pondělí jsem ještě měla čas, tak jsem nechala kufr na hostelu a vydala se do čtvrti Trastevere, Zátibeří)  která je proslulá svojí "původností". Přes ostrůvek Isola Tiberina. Trastevere je fakt nádherný, úžasný se tu ztratit a jen tak bloumat křivolakýma uličkama. Zpátky jsem šla přes Campo di Fiori a pak zas tak nějak ztraceně k hostelu pro kufr a urrrá na Termini na vlak do Neapole.
Isola Tiberina


Trastavere


Santa Maria Trastavere

Campo di Fiori


Úplně všechny fotky si můžete prohlédnout ZDE

Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...