Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z červen, 2016

18.-22.den, Tropea a zpět do ČR, 8.-11.6.2016

Obrázek
Další dny, jak jsem psala, klasika, pláž, odpočinek, pláž, restaurace, bar....nic speciálního, nebo už jsem to zapomněla (stejně ještě určitě vydám článek se vším, co jsem zapomněla) :) Depka z toho, že se blíží odjezd a ještě větší depka z toho, jak budu táhnout ten kufr. Jsem naštěstí chytrá horákyně, tak jsem ty nejvíc těžké předměty naházela do kabely přes rameno, že se kufr dal nést v ruce "celkem v pohodě", ale stejně se o mě pořád pokoušel infarkt. Takže poslední den jsem ještě rychle skočila na snídani a vydala se chytit vlak směr Lamezia Terme. Odtud s Ryanairem do Bergama, kde jen dvě hodinky času na Wizzaiří let do Prahy. Obojí jsem prospala a zdálo se mi to jaksi krátké. A arrivederci Itálie.... A arrivederci bude presto! Jsem takový blázen, že mi totiž stojí za to, se tam za dva týdny vypravit zase, přiletět do Říma, potulovat se po něm, v noci jet nočním vlakem do Tropey, tam strávit dvě noci a pak zase zpátky do Prahy. Asi nejsem normální. Ale...no Tropea mě c…

15.-17.den, Tropea, 5.-7-6.2016

Obrázek
Ráno mě brzo Rocco hodil na vlak, po tom, co mi přichystal kávu a cornetto a asi hodinka cesty s přestupem v Rosarnu do Tropey. V Rosarnu bylo černochů jak..až to trochu nahánělo strach. On tam je snad nějaký imigrační tábor. Nejsem rasista, ale... a pak Tropea. Do ubytování asi kilometr z kopečka a i tak mi to trvalo hodinu a půl. V duchu jsem proklínala Andreu, že tu není, aby mi s tím pomohl a předně jsem teda proklínala sebe, že nejsem baťůžkář. Na letiště asi taxíkem, neb...nepředstavitelné dostat ten kufr zase zpátky na nádraží.  Nic, ubytovala jsem se v něco jako B&B, na skále přímo nad mořem a šla na pláž. (Usínat a slyšet příboj víc než na pláži - k nezaplacení!) Voda neuvěřitelně čistá, tyrkysová, nádherná, to jsem snad ještě neviděla. Jestli na Liparech byly ty pláže bílé, tak netuším, jaká barva byla tady :).Samozřejmě chlápci opruzující na pláži se šperkama a "Signora, massagiiiii?". Odpoledne jsem se poflakovala po historickým centru, ochutnala olivovou zmrz…

14.den, Scilla, 4.6.2016

Obrázek
Další den hurá na nádraží a do Scilly. Chvilku se mi s kufrem dařilo jet, ale pak div nelítaly jiskry, když se všechna guma a plast obrousily. Hodinu a půl jsem čekala na vlak na začátku promenády a přisedli si ke mně babička s dědečkem. No. Nechtělo se mi s nikým bavit, ale holt...byli strašně zvědaví, odkud jsem a kde jsem v Itálii byla, a kam jedu a jak jsem přiletěla a jak poletím zpátky...aby se za dvacet minut na to všechno zeptali zase, a proč nemám přítele a co dělám a pak se hrozně podivovali kurzu koruny a eura a že jejich neteř je porodní asistentka a vydělává tisíc euro - jooo, kéž by, a jestli jsou u nás taky černoši, tam, že jich je hodně a ať si dávám pozor a nechodím nikam v noci a přes den jen tam, kde je hodně lidí a navrch mi nabídli bonbon! Čekali na stejný vlak. A dvě minuty před jeho příjezdem nějaký přijel a oni, že to není on, že je moc dlouhý a tak. No, věřila jsem jim, přecejen to musí mít líp zmáklý. To víte, že to byl on. Já hloupá, důvěřivá. Ale za půl hodi…

12.-13.den, Reggio Calabria, 2.-3.6.2016

Obrázek
Těch pět hodin spánku bylo jako pět minut a už mě čekala improvizovaná snídaně, ale dala jsem si jen dva kousky buchty a dvě espressa lunga. Vyrazila jsem do přístavu, bylo zvláštní vidět takhle o půl sedmý ráno uličky úplně bez lidí. A taky krásný, jak vycházelo slunko. Lipary jsem opouštěla s těžkým srdcem. Přece jen na malém ostrově je úplně jiná atmosféra. V přístavu jsem se zase potkala s Estebanem, který taky cestoval do Reggia a odtud do Neapole. Nastoupili jsme na aliscafo (ty mě fakt fascinují, je to loď, ale během jízdy se díky vztlaku a já nevímčemu, nadzvedne příď a jede po takových lyžích, takže klesá tření a může jet rychleji a nehoupe se tolik, je to v něm trochu jak v letadle) směr Messina. Tam jsme byli za hodinku asi, Messina má krásnou katedrálu, ale vláčet se tam někde s kufrem...sem si říkala, že počkám v přístavu. Šla jsem si vyzvednout lístek do Reggio Calabria a ten pán tam, že za hodinu jede loď a že můžu jet s ní, i když mám lístek na pozdější, což bylo fajn.…

11.den, poslední na Liparech, 1.6.2016

Obrázek
"Poslední" den na Liparech...ráno jsem si ještě prošla centrum a pak jela na Cave Pomice - Porticello, kde je must-see pláž. Jako...je fakt hodně zvláštní. Nedejte se zblbnout internetovýma obrázkama, který vás nalákají na něco trošinku víc strhujícího a bílého. Jak už jsem psala na Liparech se těžila pemza - pomice a pak Unesco a stop a tadyta pláž je přímo pod bývalou továrnou, která už jen chátrá. Fakt zvláštní. Pemza tu je všude kolem, proto prý tu je voda tak tyrkysově modrá. 





10.den, exkurze na Vulcano, Panareu a Stromboli, 31.5.2016

Obrázek
Odjezd z Marina Corta v 9:30, směr Volcano. Na palubě byli převážně francouzi a tak komentář byl ve francouzštině, občas v italštině. Něco jsem rozuměla, ale že by to byla nějaká sláva...zastavili jsme u jeskyně Grotto di Cavallo (aspoň myslim) a pak u sošky Sirény, kterou zhotovil nějaký liparský muž, který byl zamilovaný do hrozně hezké dívky, ale ta ho nechtěla, tak tam dal tu sochu, aby byla vystavená slunci a moři a bouřkám, prostě utrpení, které on sám zažíval. Symbol velké lásky a velké nenávisti. Tak jsme si tak dělali fotky a pak na její hlavě přistál racek - no takovouhle fotku na Googlu nestáhnete :).








9.den, Lipari 30.5.2016

Obrázek
Nějak jsem nevěděla co, tak jsem se šla projít po Corsu, to se mi nikdy neomrzí, a pak zamířila ke katedrále Sv. Bartoloměje, který je patronem Eolijských ostrovů. Nějak naivně jsem si myslela, že abych mohla do celého toho komplexu vstoupit, musím zaplatit vstup do muzea. No, blbá já. Takže jsem zaplatila a přišel podobný pocit jako v Pompejích, spousta váz, sošek a já nevím čeho. Asi kdyby mě zajímala historie, tak to bude lepší. Byla tu i expozice ohledně vulkánologie a tak. Ale no...ne, muzea ne. 




8.den, Lipari - Canneto, 29.5.2016

Obrázek
Začala jsem báječnou snídaní, která zahrnovala i kapary (jejichž produkcí se Eolie pyšní), a pak se vypravila cca čtyři kilometry do blízké vesničky? Canneto, kde je oblázková pláž. Bylo pod mrakem, tak jsem tam jen tak seděla a pozorovala moře. Na promenádě jsem potkala chlápka, který se se mnou hrozně chtěl bavit, nějak jsem se vymluvila a šla na hotel. Udělala jsem si trochu riposo a odpoledne vysvitlo slunko, tak jsem se znova vydala na cestu.





7. den, plavba na Lipari, 28.5.2016

Obrázek
Vincenzo mě zas pohostil skvělou snídaní, zaplatila jsem a vydala se na nádraží na vlak do Neapole. Ten jel včas, za 45 min jsem tam byla, tentokrát nějakou zvláštní náhodou za stejné peníze vyšla první třída v ICčku. Hledala jsem automat na jízdenky, potřebovala jsem se přesunout do přístavu Mergellina, který je čtyři zastávky metrem, ovšem lineou 2, kterou provozuje Trenitalia a spíš než metro to je vlak. Nakonec jsem to vzdala a šla do trafiky, kde mi za 1.2€ dal úplně jiný lístek než na normální mhd a označoval se v označovači Trenitalia. Pak už jsem v pohodě dojela na Mergellinu, našla přístav a šla si vyzvednout lístek na loď na Lipari (vždy se držím instrukcí, takže dvě hodiny předem...ostatní italští turisté si s tím hlavu nelámali a došli víceméně na poslední chvíli). To jsem měla zarezervované a zaplacené hodně předem přes net u přepravce Snav, neboť s postupujícím časem ceny stoupaly (já za 58€, den před odjezdem jsem koukala, že cena byla trojnásobná). Obávala jsem se, ž…

6.den, Costiera Amalfitana, 27.5.2016

Obrázek
Další den mi Vincenzo nachystal dva croissanty (cornetti) s nutellou (ne žádný mrzáčky s podivnou čokoládou, co dostanete v ČR), džus a kafe. Poradil mi zastávku, kde nasednout na bus do Amalfi, ale když sem si to předchozí den prohlížela, tak se mi to moc nezdálo. Vydala jsem se tedy na terminál autobusů SitaSud na Via Vinciprova. Bus měl jet v 10:30. Nic. Nic. Tak jsem to šla zkusit na nádraží. Čekalo tam několik lidí, co vypadali jako turisti, tak jsem si řikala, že tu taky chvilku počkám. Zapálila jsem si cígo, no a v tu chvíli přijel, žejo :) Něco po 11hod. Fakt nevím, jaké jízdní řády občas dodržují :). Pro cestu jsem si koupila lístek Unico Costiera na 24hod, za 8€, ptze jsem chtěla ještě do Ravella a možná do Atrani či tak (anebo jít z Amalfi pěšky do Atrani, no zas plány, co nevyšly) a jedna cesta stojí tuším 2.6? nebo prostě tak nějak, že za ty minimálně čtyři cesty, co jsem plánovala se mi už vyplatil víc. Cesta na Amalfi trvala zhruba hoďku a deset minut, cestou jsme přej…

5. den, příjezd do Salerna 26.5.2016

Obrázek
Vlakem Metropolitano jsem se vydala do Salerna, sice to trvalo hodinu a patnáct minut, ale cena při rozhodování zvítězila. Salerno je celkem velké přístavní město na pobřeží Amalfi (nebo bych spíš řekla, že jím Amalfi končí) s dobrými spoji do ostatních městeček. Teda od Positana je dál než Sorrento, ale...Sorrento. Všichni zůstavají v Sorrentu, tzn. dražší a mnohem přecpanější doprava. Kdežto Salerno se jakoby pohybujete opačně, tak ta doprava je míň plná a ceny příjemnější. Uznávám, že zas tolik toho tady ke koukání není, ale procházka po Lungomare i historickým centrem byla moc hezká.  Chvilku jsem hledalaB&B Bonaventura, hodně do kopce, s tím debilním kufrem, uff, ale našla. Přívítal mě šííleně hodný majitel Vincenzo, jak jsem později zjistila, umělec a malíř, a dal mi pokoj se soukromou koupelnou za stejnou cenu jako pokoj, co jsem původně měla mít s koupelnou sdílenou. Pokoj byl nádherný a oproti tomu hostelu, fakt úleva, v koupelně dokonce byly odličovací tamponky a na sto…
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...