čtvrtek 16. června 2016

10.den, exkurze na Vulcano, Panareu a Stromboli, 31.5.2016

Odjezd z Marina Corta v 9:30, směr Volcano. Na palubě byli převážně francouzi a tak komentář byl ve francouzštině, občas v italštině. Něco jsem rozuměla, ale že by to byla nějaká sláva...zastavili jsme u jeskyně Grotto di Cavallo (aspoň myslim) a pak u sošky Sirény, kterou zhotovil nějaký liparský muž, který byl zamilovaný do hrozně hezké dívky, ale ta ho nechtěla, tak tam dal tu sochu, aby byla vystavená slunci a moři a bouřkám, prostě utrpení, které on sám zažíval. Symbol velké lásky a velké nenávisti. Tak jsme si tak dělali fotky a pak na její hlavě přistál racek - no takovouhle fotku na Googlu nestáhnete :).






Myslím, že bych měla být kapitán! 


Pak už jsme dopluli do přístavu na Volcanu, kde byla cítit jen síra. Obešla jsem dvě hlavní pláže, jednu, kam unikají sirné výpary a druhou s černým pískem. A zakončila návštěvou bahenních sirných lázní, vypadalo to jak měsíční krajina, samé výpary, bublání...vlezla jsem tam, naplácala se bahnem a relax. Má to pomáhat na všechny možné problémy, ale jednorázová návštěva asi nic nespraví :). Vstup 3€ a za jedno si zaplatíte sprchu, která ovšem teče asi jen minutu, tkze nemáte šanci se pořádně opláchnout. Celou cestu jsem ze sebe cítila zkažený vejce, super! (A pak ještě další dva dny...)







Pak jsme se vrátili do Lipar a přestoupili na jinou loď, která nás vezla k Panaree, nejmenšímu a prý nejkrásnějšímu ostrovu. Taky tu má hodně celebrit letní sídla. Je fakt, že byla hodně upravená, ale taky hodně předražená a bylo tady toho málo. Nebo možná by bylo víc, ale my měli jen 55 min. Ještě předtím jsme zastavili u údajně nejkrásnější pláže Panarey Cala Junco.
Potloukala jsem se kolem, fotila a pak si dala granitu (ledovou tříšt, akorát že tohle oproti naší tříšti bylo spíš fakt zmrzlé smoothie a ne led ochucený něčím) s příchutí broskev a malvasia. Na lodi jsem potkala Estebana, backpackera z Argentiny, který se se mnou začal vybavovat, naštěstí chápal, že si chci ostrov prohlédnout sama a že nejsem někdy úplně komunikativní.








Pak jsme se zas nalodili a okolo nějakých skalisek mířili ke Stromboli, který je jeden z mála aktivních vulkánů. Oproti pláži na Volcanu byla tady ta pláž fakt černá a krásná, takový zvláštní kontrast vegetace a černého písku. Trochu jsem šla prozkoumat "centrum" této největší vesničky na Stromboli San Vincenzo. Měla jsem hlad a potřebovala čůrat, tak jsem zapadla do restaurace Luciano. Restaurací je tu pomálu a na Stromboli asi nezůstává moc lidí, spíš sem vždy přijedou exkurze a tak jsou tu ceny pěkně mastný. Dala jsem si těstoviny Luciano, což byla taková zajmavá kombinace. Raviolli plněný rybou, s omáčkou z něčeho a pistáciema a k tomu ještě mušle. Nebylo to vůbec špatný, ale myslím, že ohledně tohohle jídla si budu pamatovat hlavně cenu. Vrátila jsem se do přístavu, kde se v baru právě posadil Esteban, dali jsme si messinské pivo a pak už nás čekala cesta směrem k těm výbuchům a lávě a tak.

















Tentokráte byla loď plná německých turistů, ale ti byli fajn, docela jsme se s nima s Estebanem pobavili :) Ještě jsme obkroužili Strombolicchio s majákem a pak Sciare? di fuoco. Výbuchy Stromboli jsou prý v noci vidět i na dálku a tak se mu říká maják tyrhénského moře. Spolu s námi tam čekali asi ještě další tři lodě (btw cestou jsme potkali loď George Armaniho...), nicméně po asi půlhodině, kdy jsme pozorovali jen valící se kouř, kapitán prohlásil, že Stromboli neska stávkuje a jeli jsme pryč. Takže vás na Liparech všichni lákají na exkurzi s tím, jak uvidíte spektakulární show, ale může se stát, že nic. Což ke naprd, páč to byla jedna z hlavních věcí, proč sem na Lipari jela. Allora, prossima volta. Taky lákali na delfíny...hmmm :/


Vidíte srdíčko Strombolicchia? :)





Vtipný je, že jsem předchozí večer vymýšlela a přemýšlela, že musím udělat všechno proto, abych neměla úpal, když budu x hodin na lodi s otevřenou palubou a sluncem odrážejícím se od hladiny, tak jsem měla jen kraťasy, vršek od plavek (kterej strašně smrděl stejně jako já od sirných lázní), lehký triko a takovej strašně slabej přehoz. A nějak mi nedošlo, že loď se pohybuje celkem rychle a že se bude celkem rychle pohybovat i v noci. A že na moři je poněkud víc zima. A že budu totálně mrznout!! Úpal jsem teda fakt neměla, spíš omrzliny.
Cesta zpátky trvala něco přes hodinu, tak jsem koukala na hvězdičky a přemýšlela, jaká je tma a jaký by to bylo, kdyby v povzdálí nesvítila žádná města a bojky a tak, a že bych chtěla být kapitán lodi....prostě šumění moře, obloha plná hvězd nad Eolie, vítr ve vlasech...až zapomenu, jaká mi byla zima, tak to bude krásná vzpomínka.



Hotel, horká sprcha a spánek.

A teď ještě taková vsuvka k těm ostrovům :)

Lipari 
Největší, asi nejvíc zaměřený na turisty, ideální základna pro výlety na ostatní ostrovy. Taky je tu snadnější najít ubytování jakžtakž finančně přijatelné a hodně restaurací a barů. Pláže (oblázkové/kamenné) tu jsou, z památek muzeum, starý kostel na Quattropani... Řekla bych, že od všeho, co nabízejí ostatní ostrovy, tu kousek je :)

Salina
Tam jsem nebyla, takže jen z doslechu. Druhý největší ostrov, celkem málo turistický, hodně zelený, ideální na trekking v přírodě.

Panarea
Nejmenší, nejkrásnější, posh! Že prý je tu o prázdninách velmi bujný noční život a ostrov je plný mladých lidí. Ubytování dražší (taky jak jinak, když tu jsou hotely s infinity pool, že :)) A taky je taková hodně upravená a čistá. Nemá pláže, snad jen jednu. 

Vulcano 
Netoliko restaurací, krásné pláže (s černým pískem), bahenní lázně, vyhaslý kráter, pach síry všude. Ideální pro dovku u moře a pravidelné navštěvování lázní.  

Stromboli
Aktivní vulkán, několik vesniček na úpatí, do některých snad ani nevede silnice :) A také pláže s černým pískem (ještě černějším než na Vulcano).


Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...