pondělí 20. června 2016

12.-13.den, Reggio Calabria, 2.-3.6.2016

Těch pět hodin spánku bylo jako pět minut a už mě čekala improvizovaná snídaně, ale dala jsem si jen dva kousky buchty a dvě espressa lunga. Vyrazila jsem do přístavu, bylo zvláštní vidět takhle o půl sedmý ráno uličky úplně bez lidí. A taky krásný, jak vycházelo slunko. Lipary jsem opouštěla s těžkým srdcem. Přece jen na malém ostrově je úplně jiná atmosféra. V přístavu jsem se zase potkala s Estebanem, který taky cestoval do Reggia a odtud do Neapole. Nastoupili jsme na aliscafo (ty mě fakt fascinují, je to loď, ale během jízdy se díky vztlaku a já nevímčemu, nadzvedne příď a jede po takových lyžích, takže klesá tření a může jet rychleji a nehoupe se tolik, je to v něm trochu jak v letadle) směr Messina. Tam jsme byli za hodinku asi, Messina má krásnou katedrálu, ale vláčet se tam někde s kufrem...sem si říkala, že počkám v přístavu. Šla jsem si vyzvednout lístek do Reggio Calabria a ten pán tam, že za hodinu jede loď a že můžu jet s ní, i když mám lístek na pozdější, což bylo fajn. Takže o něco později aliscafo a Reggio Calabria, město bronzu (ptze tu mají sochy z bronzu z antického období, které byly někdy v 70.letech vyzvednuty z mořského dna), město bergamottu (který se tu pěstuje) a město Fata Morgany (Reggio se nachází v nejužších místech messinské úžiny mezi Itálií a Sicílií a někdy tu je vidět Fata Morgana jako na jediném místě Itálie...to se mi bohužel nepoštěstilo..ale po tom, co jsem neviděla delfíny a soptící lávu, tohle bylo to nejmenší :D).

Arrivederci Lipari
Vystoupili jsme v Reggiu a tak nějak zjistili, že je státní svátek, Den republiky (před 70 lety, po 2.sv. válce, měli Italové hlasovat, jaký bude následovný režim - pokračování monarchie či republika), takže všude spouusta lidí. Šli jsme na Lungomare a prostě jen relaxovali a kecali s Estebanem na pláži, než nadešel čas mého check-inu do B&B
Když nastal, musela jsem zavolat majitelovi, byl tam za pět minut, říkala jsem mu, že klidně může mluvit italsky, že rozumím, ale stejně nějak lámal angličtinu a italštinu dohromady. Pokoj nádherný, ale tak někak ohledně přivítání v Reggiu..když to srovnám s Vincenzem, nic moc...hlavně to vypadalo, že majitelovi jde jen o co nejlepší hodnocení na bookingu. Nic jiného mi neporadil. Well, já se ani neptala. 
Fotek a zážitků z Reggia mám pomálu, neb jsem nějak potřebovala dovolenou od dovolené. Po zabydlení jsem se šla projít po nejhezčím kilometru Itálie Lungomare Falcomata, lidí jak...a přišlo mi, že mě všichni chlápci rentgenujou pohledem. Teda jsem spíš začala mít nějakou paranoiu a depku a PMS a vůbec. Žádný turisti, prostě Sud jaksepatří. Promenáda nádherná, plná květin, stromů, čistá, to se musí uznat. Ono celé město je celkem moderní a postavené v pravidelných blocích, páč to původní bylo r.1908 zničeno zemětřesím a tohle vystavěné podle plánu. Hned paralelně s promenádou jak jinak než Corso Garibaldi a Corso Vittorio Emanuele. Při cestě zpět jsem si v zmrzlinářství Cesare (prý nejlepší široko daleko) koupila zmrzku. Dva pořádný kopce a jen 2.2€, bergamotovou a kinder a byly fakt boží. I když to stálo vyčekat ooobr frontu a nějak se prodrat nejdřív k pokladně a pak k pultu. Docela velký hit tu je, si dát zmrzku do kulatý briošky..nebo brioche, jak oni to nazývají. Pak jsem se zas šla povalovat, páč se mi nechtělo nic. Hlavně tohle B&B láká na úžasnou terasu s výhledem na moře, ale majitel mi napsal, že tam nemůžu, neboť v pokoji hned vedle ní někdo zrovna bydlí. Tak jako....Navečír jsem se ještě jednou odhodlala vyjít ven, projít se po jednom z těch Cors, kde je hodně obchodů, dojít k Duomu a aragonskému hradu.









Výhled z mého pokoje 

Davy a davy a davy lidí. K Duomu jsem došla, ale dovnitř nešla, páč fotek kostelů už mám víc než dost a aragonský hrad nenašla (a ani moc nehledala). Bez večeře s milionpadesáti výčitkama, že si neužívám přítomný okamžik, spát! Ještě mi přidávalo, že jsem zjistila, že se mi rozbilo kolečko u kufru, kterej má okolo 20kg a ještě mě čekalo hoodně chození.
Další den jsem šla na snídani do baru spřízněným s mým B&B, klasika capuccino a cornetto. Na baru, jak pravá italka, haha. Možnosti, jak strávit den, byly jít se podívat dovnitř toho Duoma, najít fakt ten hrad nebo jít do muzea podívat se na ty famozní sochy. Můj postoj ohledně hodně starých věcí jsem si už ověřila v Liparech a Pompejích, takže... jsem se šla povalovat na pláž. A pak se povalovat do postele. Navečír jsem se podle rady tripadvisoru vypravila do druhé nejlepší restaurace tu, typické kalabrijské Le vie del gusto. Přišla jsem tam asi v 19:10, no, bylo to brzo. Takže jsem se hodinu potloukala po promenádě a zase zpátky.
Přišel majitel a vysvětlil mi, že nemají menu, že všechno je čerstvé a připravované jím a jeho manželkou v ten okamžik podle toho, jaké jsou sezonní ingredience...říkal něco jako kalabrijská kuchyně, kilometr nula :D. A že by mi navrhoval antipasto, předkrm z typických kalabrijských pochutin, na primo piatto dal na výběr troje těstoviny a vybrala jsem si tagliatelle s hříbky, secondo, že uvidíme potom. K tomu sklenku vína, která se ukázala být menším džbánkem :).
Nejdřív přinesli talířek s olivama (černýma a mňam fakt rozdíl oproti těm našim - věděli jste, že většina černých oliv u nás je zčernalá něčím titaničitým a vůbec né přirozeným procesem? Číst složení...), salámy a šunkou a nějaké tyčinky, co ale byly měkké nafouklé, jakoby lehce ofritované nějaké těstíčko. Samozřejmě mi u všeho řikali, co to je, ale čím dýl jsem v Itálii, tím víc se nějak moje schopnost mluvit italsky ztrácí. Ale to nebyl konec. Za chvilku mističky s cibulovou čalamádou, salátem ze zelí, pečená cuketa a něco bramborového...všechno vynikající. Jenže pak zase další mističky! Něco pikantního, co chutnalo trochu jako špenát, ale nemyslím si, že to byl špenát, fazole se slaninou nebo čímsi, žlutá kaše co chutnala dost jako hrachová, nějakej brambor zase a brambory s rajčaty, cibulí..tahle várka mi dost připomínala českou kuchyni. No, byla jsem přejedená už teď a to mi před nos ještě přistály ty božský těstoviny! Co chutnaly fakt po hříbcích a pražený mandlový lupínky tomu dodávaly na dokonalosti! Tak jsem to snědla hodně velkou silou vůle, přemejšlela, kolik jídla do sebe vlastně člověk může dostat než se pozvrací a strašně litovala, že už nemůžu druhé ani dezert, jen to amaro na strávení (moc jsem mu nerozuměla, buď amaro, co dělá majitel sám nebo co on taky pije :D). Po pobytu ve všech těch celkem turistických destinacích (krom Neapole) jsem čekala pěknou pálku, když jsem toho jídla měla tolik. Takže částka 22€ byla vyloženě směšná. Pak jsem se horkotěžko dovalila dom a jen ležela na posteli a sípala.






Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...