úterý 28. června 2016

15.-17.den, Tropea, 5.-7-6.2016

Ráno mě brzo Rocco hodil na vlak, po tom, co mi přichystal kávu a cornetto a asi hodinka cesty s přestupem v Rosarnu do Tropey. V Rosarnu bylo černochů jak..až to trochu nahánělo strach. On tam je snad nějaký imigrační tábor. Nejsem rasista, ale... a pak Tropea. Do ubytování asi kilometr z kopečka a i tak mi to trvalo hodinu a půl. V duchu jsem proklínala Andreu, že tu není, aby mi s tím pomohl a předně jsem teda proklínala sebe, že nejsem baťůžkář. Na letiště asi taxíkem, neb...nepředstavitelné dostat ten kufr zase zpátky na nádraží. 
Nic, ubytovala jsem se v něco jako B&B, na skále přímo nad mořem a šla na pláž. (Usínat a slyšet příboj víc než na pláži - k nezaplacení!) Voda neuvěřitelně čistá, tyrkysová, nádherná, to jsem snad ještě neviděla. Jestli na Liparech byly ty pláže bílé, tak netuším, jaká barva byla tady :).Samozřejmě chlápci opruzující na pláži se šperkama a "Signora, massagiiiii?". Odpoledne jsem se poflakovala po historickým centru, ochutnala olivovou zmrzlinu, stařík, co mi ji nandával žertoval a dělal, že mu padá a opravoval moji výslovnost pistacchio (a už sem zas zapomněla, jestli to je pistakjo nebo pistačjo). Klučík vedle smál až se za břicho popadal. Měla jsem blbou náladu z toho kufru, že tohle je poslední štace a že už mám jen relaxovat, což mě trochu znervózňovalo. Říkala jsem si, že bych mohla něco polknout a okukovala menu baru na jednom náměstíčku. Číšník, který stál poblíž, vycítil mojí slabinu, usmál se na mě a pozdravil, a protože vypadal trochu jak jeden kluk, do kterého sem byla hodně zamilovaná (i když tmavší a asi o deset let mladší), šla jsem dovnitř. To je moje nemoc. Třeba ani do nějaký restaurace nechci jít, ale když mě přijdou pozdravit, když si pročítám menu a jsou aspoň trochu hezký, tak jsem ztracená (když nejsou, odolám!). Ne moc gurmánský přístup k výběru míst, kde budu jíst :/. Aperol Spritz a antipasto frutti di mare, což byla jen marinovaná chobotnice (obrovská porce..chutnalo to jako...zavináče bez chuti :D), ani jsem to celý nesnědla a vzpomínala, jak se furt chvástám, že bych plody moře mohla jíst neustále. Tak oprava, celý rok kalamáry a chobotnice doopravdy nemusím vidět.













A teď už tak nějak stručněji, protože následující dny byly pláž-riposo-pláž-passegiata-jídlo. Na snídani jsem chodila do blízkého baru - klasika cornetto a cappucino. Potom plááž, střídavě nalevo a napravo od kostelíka Santa Maria d'Isola. Druhý den tu, jsem v poledne měla hlad, tkze Bar Lido Calypso a smažený plody moře s pivkem. Nevím, co to zas bylo za duševní pochod divnej, protože jistě že ty smažený plody tvořily převážně kalamáry! Gumový! Eh. Ale přišel ke mně majitel, dal mi heslo na wifi a zadarmo kafe :). Večer jsem neměla hlad, tak jsem udělala několik kýčovitých fotek západu slunce, hledala nějaký marketek, kde bych si koupila víno a na terase ubytování s výhledem na moře ho vypila, ale nějak nenašla, tak spát.





Další den jsem konečně odpoledne okusila arancini, rýžové koule smažené s různými náplněmi, tady teda cibule, protože Tropea je svou červenou cibulí proslulá. A večer restaurace La Villetta. Malá láhev bílého kalabrijského z Ciro, carpaccio s rukolou a fileja (tradiční tropejské těstoviny, trochu mi to připomínalo špezle) s tuňákem a červenou cibulí. To bylo fakt skvělý a personál milý, majitel se chodil ujišťovat, že je vše ok, takže dobrý zážitek. Když odnášel tu lahev vína, tak se smál a furt ukazoval na dno...něco že bucata..vůbec jsem nevěděla, o čem mluví. Pak zas amaro a kafe. A pořád tam chodilo malý roztomilý koťátko! Sice je pěkné, že se vám tu číšníci věnují a kontrolují, jestli je vše ok, ale musím přiznat, že občas jsem z toho mít někoho pořád za zády trošku nervozní.







Pak jsem zabloudila zas k tomu baru a v dobrém rozmaru si chtěla dát koktejl. Respektive v tom rozmaru, že mám v sobě půl normální flašky vína a tak už se totálně zbořím. I když mi bylo trapné, být tam jediný zákazník. Už ke mně šla číšnice, když jsem se usazovala a ten mladíček na ní, že nene, že mě bude obsluhovat on. Margarity tam měly dobré, barman se přišel ujistit, jestli ji udělal správně...a pak ten číšník, jestli se se mnou může vyfotit, tak jsem se divila, ale proč ne, že jo. Přitom mi margaritu trošku rozlil, tak se hned omlouval...no výsledek byl, že jsem za ten večer měla tři a vůbec je neplatila :). Pak se za mnou chodil bavit...a přišla věta, kterou jsem za dovku slyšela snad milionkrát "Vuoi fare un giro con me dopo?" - "Chceš se se mnou potom projít?" Upřímně, nevím, jestli to je fakt jít se projít nebo eufemismus pro sex...



Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...