středa 1. června 2016

5. den, příjezd do Salerna 26.5.2016

Vlakem Metropolitano jsem se vydala do Salerna, sice to trvalo hodinu a patnáct minut, ale cena při rozhodování zvítězila. Salerno je celkem velké přístavní město na pobřeží Amalfi (nebo bych spíš řekla, že jím Amalfi končí) s dobrými spoji do ostatních městeček. Teda od Positana je dál než Sorrento, ale...Sorrento. Všichni zůstavají v Sorrentu, tzn. dražší a mnohem přecpanější doprava. Kdežto Salerno se jakoby pohybujete opačně, tak ta doprava je míň plná a ceny příjemnější. Uznávám, že zas tolik toho tady ke koukání není, ale procházka po Lungomare i historickým centrem byla moc hezká. 
Chvilku jsem hledala B&B Bonaventura, hodně do kopce, s tím debilním kufrem, uff, ale našla. Přívítal mě šííleně hodný majitel Vincenzo, jak jsem později zjistila, umělec a malíř, a dal mi pokoj se soukromou koupelnou za stejnou cenu jako pokoj, co jsem původně měla mít s koupelnou sdílenou. Pokoj byl nádherný a oproti tomu hostelu, fakt úleva, v koupelně dokonce byly odličovací tamponky a na stole voda. Uvařil mi kafe, dal mapu a ukázal všechny zajímavosti v Salernu, poradil restaurace a jak se dostat do Amalfi.
Šla jsem do města, že ulovím něco jídlu, ale moc si neuvědomila, že tohle už je fakt Sud, takže skoro vše odpoledne zavřené. Toulala jsem se historickým centrem, po nábřeží, jako jo, hezké, ale tohle je hlavně průmyslově přístavní město. Pak našla friggitorii, kde jsem si dala calzone s mozzarellou a když odbily čtyři hodiny, vypravila jsem se k Giardino della Minerva. Terasovité zahrady s důmyslným zavlažováním a promyšleným umístěním podle určitého klíče, taky tu mají bar, kde dělají bylinkové čaje a džusy z rostlin zde vypěstovaných. A zase úžasné výhledy na Salerno! Já prostě jsem na přírodu a hlavně zahrady, tkze se mi tu moc líbilo.












Po asi hodince strávené zde jsem se vydala do Villa Communale, krásného městského parku, navštívila Duomo St. Mathew (teď fakt nevím, jak to bylo italsky) a pak se opalovat na promenádu. Konečně jsem se "dočkala" 19:30 a došla do restaurace Angolo Masuccio, kterou mi doporučil Vincenzo. Jelikož jsem se fakt snažila mluvit italsky a pořád se usmívala, číšník se mi opravdu hodně věnoval. Donesl menu, ale nechala jsem si vyjmenovat speciality a dala na jeho doporučení. Moc jsem neřešila ceny, ptze žijeme jen jednou, že. Musím přiznat, že jsem fakt pochybovala, jestli dám dva chody, jejich primo piatto a secondo piatto (není nutné, ač to k tomu svádí, si dávat oba, sami italové si dávají často jen jeden chod). I když jsem předkrm nechtěla, donesl mi nějakou cuketovou pastu (asi nemusím říkat, že byla skvělá :)). Hah, pak jsem šla na záchod a on si toho hned všimnul a šel mi otevřít dveře s: "Prego, cara." (Prosím, drahá.) Docela mě pobavilo, jak s s ostatními italy se bavil víc po jejich a se mnou nasadil tu spisovnou italštinu :) A taky mě "pobavilo", že  když je dobrý servis, tak vás donutí si objednávat a objednávat a necháte tam majlant :-D Jako první chod jsem měla čtvercové jakoby špagety s mořskými plody, moje nejoblíbenější jídlo a druhé nejlepší tohohle typu, co jsem v Itálii měla, zajímavé mi přišlo, že tady do toho ještě přidali kapary. Asi dvakrát se mě přišel zeptat, jaké jsou, jestli mi chutná a tak :) Pak přišla druhá sklenka vína, při nalévání se ke mně naklonil a potichu řekl: "Un po' di piú" (Trošku víc). A protooo! Naučte se trochu jazyk té země, kam jedete, tak 3/4 obyvatel to fakt ocení. Ale jak už jsem psala třeba u Benátek, tam s vámi mluví automaticky anglicky a na italštinu stejně odpoví anglicky. No nic, druhý chod jsem měla grilovanou kalamáru. Nooo...je to guma :D Ale byla čerstvá a i když byla gumová, tak musím říct, že dobrá! Zase se chodil ptát, jaká je a co dělám za práci a kde jsem byla a kam pojedu...pak jestli si dám dezert, na to jsem se fakt necítila, tqk jsem si dala lékořicový líkér. A další sklenku vína. A další likér. Když on mi to vždycky svtak hezkým úsměvem navrhnul no. Nejsem z kamene. A hodně jsem se bavila tím, že vedle mě seděl anglický pár a číšníci se snažili mluvit anglicky, ale no..ehm, ten pár po mně dost ukřivděně koukal, že mě tak obskakují a jich si moc nevšímají. A věděli asi, že nejsem italka, ptze italský pár u vedlejšího stolu na mě pořád koukal, tak jsem na ně udělala grimasu, že co zkoumají a oni, že se snaží uhádnout mojí národnost (jakto že tu všichni ví, že nejsem italka?), říkám, že republica ceca a hned se široce usmáli :) No a pak mi číšník ještě přinesl kopeček zmrzliny s ořechy a nuttelou a říkal, že jak se učím italštinu a tíak, že se mi dost dobře daří udržet dialog a že sem "brava ragazza".





Čekala jsem účet tak 50€, nakonec 30€, ptze likéry, předkrm a dezert byly na účet podniku :)) Když jsem se zvedala, tak si mě ještě zavolal dovnitř, dal mi vizitku (slíbila jsem mu pět hvězd na tripadvisoru a dala mu nějaké komplimenty), potřásli jsme si rukou a dostala jsem italský polibek na obě tváře :). Když jsem došla do B&B zahlídla jsem Vincenza v trenýrkách. No,to jen tak pro pobavení :-D.








Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...