středa 8. června 2016

6.den, Costiera Amalfitana, 27.5.2016

Další den mi Vincenzo nachystal dva croissanty (cornetti) s nutellou (ne žádný mrzáčky s podivnou čokoládou, co dostanete v ČR), džus a kafe. Poradil mi zastávku, kde nasednout na bus do Amalfi, ale když sem si to předchozí den prohlížela, tak se mi to moc nezdálo. Vydala jsem se tedy na terminál autobusů SitaSud na Via Vinciprova. Bus měl jet v 10:30. Nic. Nic. Tak jsem to šla zkusit na nádraží. Čekalo tam několik lidí, co vypadali jako turisti, tak jsem si řikala, že tu taky chvilku počkám. Zapálila jsem si cígo, no a v tu chvíli přijel, žejo :) Něco po 11hod. Fakt nevím, jaké jízdní řády občas dodržují :). Pro cestu jsem si koupila lístek Unico Costiera na 24hod, za 8€, ptze jsem chtěla ještě do Ravella a možná do Atrani či tak (anebo jít z Amalfi pěšky do Atrani, no zas plány, co nevyšly) a jedna cesta stojí tuším 2.6? nebo prostě tak nějak, že za ty minimálně čtyři cesty, co jsem plánovala se mi už vyplatil víc. Cesta na Amalfi trvala zhruba hoďku a deset minut, cestou jsme přejeli přes přenádherná městečka Maiori, Minori, Atrani a Vietri sul mare. Musím je někdy taky navštívit, stejně jako ostatní města na Amalfi pobřeží - barevné domečky jakoby vytesané do útesu a tyrkysové moře s plážemi ukrytými mezi vysokými útesy (a tisíc schodů k nim).
A teď k "ikonické" jízdě po pobřeží Amalfi. Silnice na kraji útesu, kdy vás od pádu dolů dělí jen pár centimetrů. Mnohdy místo jen pro ten jeden autobus, serpentíny a zatáčky o 360 stupňů. Busy mnohdy přecpané, takže jste nalepeni na skle a jen s hrůzou sledujete, jak by stačil jen kousek a je po vás. Výhledy ovšem přenádherné. Cesta autobusem jen pro ty, co netrpí cestovní nevolností a mořskou nemocí. Ale řidiči jsou tu velice zkušení, přišlo mi zajímavé, jak před každou prudčejší zatáčkou několikrát troubí, aby ostatní věděli, že jede autobus. Teda ono, v Itálii troubí každý a pořád, ale tady to nabírá trochu jiného významu. Čekejte, že vaše cesta bude asi trvat déle než je v jízdním řádu, zahrnuje totiž časté zastávky, couvání, manévrování a uhýbání. S druhým autobusem jsme se míjeli opravdu jen o pět centimetrů. Na hodně úzkých úsecích jsou i týpci, kteří mají funkci semaforu a snaží se to tam dirigovat. Někdy asi ne moc úspěšně, protože jsem byla svědkem, jak se mezi dva autobusy snažilo ještě nacpat auto a pak jsme slyšeli jen skřípání a obě vozidla brutálně odřená, nic horšího se naštěstí nestalo. 



A konečně Amalfi. Trochu taková přestupní stanice. A hodně lidí, hodně turistů. Jen jsem si udělala selfie a šla čekat na bus do Ravella. Měla jsem štěstí, byla jsem poslední člověk, kterému bylo dovoleno nastoupit. Takže přimáčklá na předním skle. Strašný vedro, no, nebylo mi hej. Ravello je vysoko v kopcích nad Amalfi, takže stoupání a zase zatáčky. V létě se tu koná známý hudební festival a všude kolem na svazích se pěstují citrony, z kterých se pak dělá limoncello, které je na pobřeží Amalfi nejlepší (dělají z něj i zmrzku). Nejproslulejší atrakce tu jsou Villa Rufolo (7€, taky jsou v okruhu Artecard Campania, stejně jako doprava po pobřeží) a Villa Cimbrone (5€) a totally worth it! Neřeknu vám ohledně nich nic histprického, páč to mě nebaví, ale ty výhledy! A zákoutí! A květiny! Hory, moře, zeleň, nebe, prostě ráj! Villa Cimbrone mi dokonce místy připadala tak, jako si představuju Lothlorien. Rozhodně stojí za návštěvu, Cimbrone se mi líbila asi ještě mnohem víc než Rufolo. A pak samozřejmě malé hezké centrum a čekat na bus dolů.















Tentokrát jsem si díkybohu sedla. V Amalfi jsem šla na pláž, voda byla studená, ale dalo se vykoupat. Ráno jsem si nebyla jistá, jestli to bude na koupání, tak jsem si vzala jen plavky. No snažit se uschnout jentak okolo šesté hodiny podvečer, není nic moc :-D  Ale moře bylo krásný. A taky bylo krásný, jak jsem si neuvědomila, že plavu s hodinkama. Zatím fungujou! Pak jsem šla ještě do centra, spoustu krámků s limoncellem, vším možným ve tvaru citronů, krásně malovanou keramikou a zdobenými krajkovými šaty a halenami, myslím, že fakt vše handmade. A na to, že "touristy" město, ceny v restauracích pořád o kousek menší než v Positanu. Jinak tam asi jedna z mála atrakcí je jen katedrála.




Šla jsem na bus do Salerna, furt nevěděla, jestli jít zas do té stejné restaurace (kde to jídlo ale fakt bylo dobrý, ne kvůli tomu číšníkovi) nebo do pizzerie Yris, kterou mi taky doporučil Vincenzo, a osud to vyřešil za mě. Čekala jsem na špatné zastávce a když jsem si to uvědomila a došla ke správné, autobus byl narvaný k prasknutí. Tak jsem šla hledat něco k jídlu a zahlídla cuoppo, na což já odteď slyším velice dobře. No, hm. V tu chvíli jsem si začala myslet, že moje štěstí vyprchalo. Za 7€ nečerstvý, v úzkým kornoutu, nekřupavý (ježiš, jak to píšu, tak se chci okamžitě vrátit do Neapole), gumový kalamáry a krevety, který byly malý a nevyloupaný, tak jsem je trochu loupala, trochu jedla s krunýřem...nebylo kam hízet ten odpad a věděla jsem, že dole jsou ještě nějaké kalamáry, no co říct, byla jsem poněkud nasraná. First world problems.
Autobus zpátky do Salerna byl tentokrát poloprázdný. A osvětlené Salerno v noci vypadalo krásně. Na corsu bylo hodně živo, ale radši jsem si šla přebalit kufr. Zítra cestovní den.







Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...