neděle 12. června 2016

7. den, plavba na Lipari, 28.5.2016

Vincenzo mě zas pohostil skvělou snídaní, zaplatila jsem a vydala se na nádraží na vlak do Neapole. Ten jel včas, za 45 min jsem tam byla, tentokrát nějakou zvláštní náhodou za stejné peníze vyšla první třída v ICčku. Hledala jsem automat na jízdenky, potřebovala jsem se přesunout do přístavu Mergellina, který je čtyři zastávky metrem, ovšem lineou 2, kterou provozuje Trenitalia a spíš než metro to je vlak. Nakonec jsem to vzdala a šla do trafiky, kde mi za 1.2€ dal úplně jiný lístek než na normální mhd a označoval se v označovači Trenitalia.
Pak už jsem v pohodě dojela na Mergellinu, našla přístav a šla si vyzvednout lístek na loď na Lipari (vždy se držím instrukcí, takže dvě hodiny předem...ostatní italští turisté si s tím hlavu nelámali a došli víceméně na poslední chvíli). To jsem měla zarezervované a zaplacené hodně předem přes net u přepravce Snav, neboť s postupujícím časem ceny stoupaly (já za 58€, den před odjezdem jsem koukala, že cena byla trojnásobná). Obávala jsem se, že budu platit ještě extra 30€ za kufr, což mi řekl jeden neapolský domorodec na tripadvisoru a posléze v emailu potvrdil Snav. Díkybohu rozměry a váhu vůbec nikdo neřešil, jen jsem dostala proužek s destinací, loď stavěla i na ostatních liparských ostrovech (Isole Eolie = Lipari, Panarea, Stromboli, Salina, Volcano, Alicudi a Filicudi...všechny v sopečném pásmu, co se táhne od Campi Flegrei, přes Vesuv sem až po Etnu).
Dvě hodiny jsem čekala v přístavu, dala si panino s mozzarellou a cuketama a potkala za svou cestu první Čechy. Dělalo se mi blbě už jen z toho, jak se všechny lodě kolem houpaly. Pak už začlo imbarco a tradááá vzhůru na sedm hodin plavby. Zdálky jsem poznala Sorrento a ostrov Capri. Deset minut jsem byla fascinovaná tím, že vedle nás letěl stejnou rychlostí racek. Buď jsou racci fakt rychlý nebo naše loď pomalá. Loď byla plná a já naneštěstí seděla přímou pod klímou, která byla na max. To mýmu kašli a rýmě fakt neprospělo. Po čtyřech hodinách už jsem se fakt začala nudit, tak jsem si koupila pivo Herrnbrau! :D V sedm jsme dorazili k prvnímu ostrovu, byla jsem trochu nervozní, tak jsem se zeptala dědečka vedle mě, kde jsme a řekl, že na Salině a že budou následovat ostatní ostrovy a až nakonec Lipari.






V devět večer jsme dorazili na Lipari, to jsem se pro změnu bála, že můj kufr neodcestoval se mnou. No, byl úplně vespod všech, brala jsem ho jako poslední. Zavolala jsem do hotelu (nejdřív sem vykouřila asi dvě cigarety, protože mám i tak strašnej strach z telefonování...a ještě navíc v italštině!), páč i když byl relativně kousek, nebyla jsem si jistá, že bych došla s tím, jak mi bylo slabo po tolika hodinách strávených na moři. Pán dorazil vcukuletu a odvezl mě do hotelu Oriente. Ten je...jako muzeum...všude všude všude samé staré věci, asi to až trošku hraničí a kýčem, ale personál převelice ochotný.
Trochu jsem se vzpamatovala a šla do centra, které tvoří ulice Corso Vittorio Emanuele. Mám pocit, že Italové nedokážou ulice, nádraží a náměstí pojmenovat jinak než Vittorio Emanuele nebo Garibaldi. Spousta barů, restaurací a obchůdků, spousta turistů. Vybrala jsem si restauraci Il Galeone, která má celkem dobré recenze a usedla. Servis byl milý, objednala jsem si jakýsi marinovaný filet z mečouna s pomeranči a špagety s mušlemi. Samozřejmě sklenku vína. No, sklenka stála 5 (kdybych si ji dala na baru 4, benátské manýry...- často v itálii, když si třeba na kafe sednete, platíte víc, než když to vypijete u baru vestoje). Mečoun byl skvělý, špagety..já nevím. Rozhodně jsem měla lepší, tady byly tak čtyři mušle neotevřené = zkažené, nečerstvé, a v jedné jakási šedá hmota, což byl asi písek. A ten byl trochu i ve zbytku jídla. Účet 30€, jako to jsem čekala, ale nějak mi v tu chvíli došlo, že mě čeká ještě čtrnáct dní a že až se vrátím do Čech, tak budu pravděpodobně pěkně dlouho jíst polívky z pytlíku a dlouho se zas nikam nepodívám.



Pak už jsem jen padla mrtvá.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...