8.den, Lipari - Canneto, 29.5.2016
Začala
jsem báječnou snídaní, která zahrnovala i kapary (jejichž produkcí se Eolie pyšní), a pak se vypravila cca čtyři kilometry do
blízké vesničky? Canneto, kde je oblázková pláž. Bylo pod
mrakem, tak jsem tam jen tak seděla a pozorovala moře. Na promenádě
jsem potkala chlápka, který se se mnou hrozně chtěl bavit, nějak
jsem se vymluvila a šla na hotel. Udělala jsem si trochu riposo a
odpoledne vysvitlo slunko, tak jsem se znova vydala na cestu.
Ležím
si na pláži, koupu se, no a ten chlápek se tam objevil znova, dal
si ručník vedle mě a zas mluvil. Jako já rozumím celkem dobře,
když nepoužívaj jejich hantec...takže jsem se dozvěděla, co
všechno je na Liparech krásné (= všechno), že se tu těžila
pemza a obsidián, ale ptze se pak všechny ostrovy staly součástí
Unesco, tak těžba byla zastavena a ták. Ono se to těžko zpětně
reprodukuje, když to člověk slyšel v jiném jazyce. Přála jsem
si, aby mě nechal být nicméně...achjo, jsem blbka. Řekla jsem,
že už jdu a on, jestli může jít se mnou, tak sem si řekla, že
mu prostě asi neuteču. Každopádně jsem nějak špatně rozuměla
a vzniklo z toho to, že mě do centra odvezl na skůtru (ségra říkala:
"Ty nevíš, že se nemáš bavit s cizincema a už vůbec ne k
nim sedat na skůtr?!!"). Jenže zas na druhou stranu, svést se
na skůtru někde po Itálii byl trošku můj sen. I když ne s
podivným obtloustlým postarším chlapíkem. Slezla jsem docela
vyklepaná, páč mi v každé zatáčce přišlo, že určitě
spadneme anebo že někde odbočí a znásilní mě. I když říkal, že Lipary jsou bezpečné, protože kdyby tu někdo něco vyvedl, tak nemá kam utéct.
Canneto |
Pak
jsme si ještě dali kafe (Lipařani ho mají za 0.5€ a snad
všichni se znají, a turisti za 2-x). "Vita dolce, caffe amaro; vita
amara, caffe dolce" (Život sladký, hořká káva; život hořký,
káva sladká). Doprovodil mě až k hotelu, což už jsem měla rudo
před očima a říkala si, že ok, celej zbytek pobytu zůstanu v
hotelu. Chtěl si se mnou večer dát rande, ale řekla jsem mu, ať
se nezlobí, že fakt nechci. Tak tak trochu uraženě odešel a
já celá vyděšená šla dát sprchu.
Když
jsem vyrazila na véču, furt jsem se musela rozhlížet, naštěstí
po něm ani vidu ani slechu. Všechny restaurace se mi tu zdály moc
touristy, ale na tripadvisoru jsem objevila trattorii A Sfiziusa,
která sice měla 3.5 hvězd, ale vypadalo to dobře. Skrytá kousek
za Marina Corta a všemi turistickými velkobary (Marina Corta je
taková hezká piazza a taky odtud vyráží všechny exkurzní lodě)
a pro mě skrytý poklad. Sice jsem nikdy nebyla na to dát si
těstoviny jako primo a pak nějaký secondo, ale musela jsem to
zkusit.
Primo
piatto byly špagety alla sfiziusa, s namletými ančovičkami,
kapary a česnekem a jako druhé
kalamáry plněné strouhankou a něčím, prostě nějakou lahodnou
směsí. Bylo to fakt boží. K tomu sklenku vína a paráda. A
zrovna kolem procházelo procesí na počest čtyřicet dní po
zmrtvýchvstání Krista? Ale nejsem si jistá, páč to mi nějak
nevychází. Každopádně to byla taková zajímavá atmosféra.
Zakončila jsem to panákem Amara (něco jako becherovka nebo
magister), na dobré trávení a jako pozornost jsem ještě dostala
nějakou strašně sladkou kandovanou hmotu a malou skleničku
Malvasie, což je zdejší tradiční hodně sladké víno (tady to
dostávali všichni hosti, abyste si nemysleli, jak si o sobě myslim
:-D )
Na hotelu jsem si dala ještě jednu sklenku Malvasie a dostala k tomu sezamové sladké piškotky, co se do ní namáčí či co, očekovala internetové věci a šla spát.
Na hotelu jsem si dala ještě jednu sklenku Malvasie a dostala k tomu sezamové sladké piškotky, co se do ní namáčí či co, očekovala internetové věci a šla spát.
Komentáře
Okomentovat