úterý 14. června 2016

8.den, Lipari - Canneto, 29.5.2016

Začala jsem báječnou snídaní, která zahrnovala i kapary (jejichž produkcí se Eolie pyšní), a pak se vypravila cca čtyři kilometry do blízké vesničky? Canneto, kde je oblázková pláž. Bylo pod mrakem, tak jsem tam jen tak seděla a pozorovala moře. Na promenádě jsem potkala chlápka, který se se mnou hrozně chtěl bavit, nějak jsem se vymluvila a šla na hotel. Udělala jsem si trochu riposo a odpoledne vysvitlo slunko, tak jsem se znova vydala na cestu.









Canneto 

Ležím si na pláži, koupu se, no a ten chlápek se tam objevil znova, dal si ručník vedle mě a zas mluvil. Jako já rozumím celkem dobře, když nepoužívaj jejich hantec...takže jsem se dozvěděla, co všechno je na Liparech krásné (= všechno), že se tu těžila pemza a obsidián, ale ptze se pak všechny ostrovy staly součástí Unesco, tak těžba byla zastavena a ták. Ono se to těžko zpětně reprodukuje, když to člověk slyšel v jiném jazyce. Přála jsem si, aby mě nechal být nicméně...achjo, jsem blbka. Řekla jsem, že už jdu a on, jestli může jít se mnou, tak sem si řekla, že mu prostě asi neuteču. Každopádně jsem nějak špatně rozuměla a vzniklo z toho to, že mě do centra odvezl na skůtru (ségra říkala: "Ty nevíš, že se nemáš bavit s cizincema a už vůbec ne k nim sedat na skůtr?!!"). Jenže zas na druhou stranu, svést se na skůtru někde po Itálii byl trošku můj sen. I když ne s podivným obtloustlým postarším chlapíkem. Slezla jsem docela vyklepaná, páč mi v každé zatáčce přišlo, že určitě spadneme anebo že někde odbočí a znásilní mě. I když říkal, že Lipary jsou bezpečné, protože kdyby tu někdo něco vyvedl, tak nemá kam utéct. 
Pak jsme si ještě dali kafe (Lipařani ho mají za 0.5€ a snad všichni se znají, a turisti za 2-x). "Vita dolce, caffe amaro; vita amara, caffe dolce" (Život sladký, hořká káva; život hořký, káva sladká). Doprovodil mě až k hotelu, což už jsem měla rudo před očima a říkala si, že ok, celej zbytek pobytu zůstanu v hotelu. Chtěl si se mnou večer dát rande, ale řekla jsem mu, ať se nezlobí, že fakt nechci. Tak tak trochu uraženě odešel a já celá vyděšená šla dát sprchu.




Když jsem vyrazila na véču, furt jsem se musela rozhlížet, naštěstí po něm ani vidu ani slechu. Všechny restaurace se mi tu zdály moc touristy, ale na tripadvisoru jsem objevila trattorii A Sfiziusa, která sice měla 3.5 hvězd, ale vypadalo to dobře. Skrytá kousek za Marina Corta a všemi turistickými velkobary (Marina Corta je taková hezká piazza a taky odtud vyráží všechny exkurzní lodě) a pro mě skrytý poklad. Sice jsem nikdy nebyla na to dát si těstoviny jako primo a pak nějaký secondo, ale musela jsem to zkusit.
Primo piatto byly špagety alla sfiziusa, s namletými ančovičkami, kapary a česnekem a jako druhé kalamáry plněné strouhankou a něčím, prostě nějakou lahodnou směsí. Bylo to fakt boží. K tomu sklenku vína a paráda. A zrovna kolem procházelo procesí na počest čtyřicet dní po zmrtvýchvstání Krista? Ale nejsem si jistá, páč to mi nějak nevychází. Každopádně to byla taková zajímavá atmosféra. Zakončila jsem to panákem Amara (něco jako becherovka nebo magister), na dobré trávení a jako pozornost jsem ještě dostala nějakou strašně sladkou kandovanou hmotu a malou skleničku Malvasie, což je zdejší tradiční hodně sladké víno (tady to dostávali všichni hosti, abyste si nemysleli, jak si o sobě myslim :-D )









Na hotelu jsem si dala ještě jednu sklenku Malvasie a dostala k tomu sezamové sladké piškotky, co se do ní namáčí či co, očekovala internetové věci a šla spát.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...