pondělí 25. července 2016

Na skok do Říma a Tropey, 16.-19.7.2016

To je tak...znáte takovou tu holku, co se zamiluje, koupí si letenky tisíce kilometrů daleko a pak se dozví, že její láska má frajerku? Pokaždé, když se zamiluju, stane se něco špatnýho. A tak jsem se rozhodla...mno, že budu dál jezdit do Itálie a dělat další chyby :D Protože za ty okamžiky štěstí to stojí. Jmenuju se Gertruda.
Měla jsem pár volných dní, takže co. Sedět v Praze nebo rozfofrovávat všechny úspory? Je jasný, že možnost číslo dvě zní mnohem líp. Vzhledem k tomu, že jsem v březnu opět kupovala Wizzair Discount Club, letenka do Říma mě stála cca 900Kč, tentokráte naštěstí jen malé kabinové zavazadlo. Řím je krásnej, ale víte jak, já radši Neapol, nicméně tahle možnost byla finančně nejlepší. Z letiště v Ciampinu jsem tentokrát jela busem Terravision (4€). Dojela jsem na Termini a nějak se vypravila obhlídnout všechna známá místa. Byla jsem na sebe pyšná, že už jsem nepotřebovala mapu. (Můj minulý výlet do Říma najdete zde... a ani tentokráte jsem žádnou památku nenavštívila zevnitř. Já vím, že to asi není správný přístup, ale...slibuju, že jednou jo!). Takže kolem fóra na Piazza Venezia, poté Corso Vittorio Emanuele k Fontaně Trevi, která je konečně opravená... dala jsem si pizzu, která byla dobrá, ale na Neapol nic nemá! :) Pak pokračovala na Piazza Spagna, kde jsem konečně viděla španělské schody bez turistů, neb se restaurují. Všude hafo policajtů, vojáků a karabiníků....musím říct, že ačkoliv karabiníci (carabinieri) je strašně vtipný slovo, tak jsou strašně sexy, chlapi jako lusk. A i ty vojáci a policajti...a chlápci na letišti! Kurnik, no prostě Italové. Myslím, že jsou můj osud a moje prokletí :D Héj, já chci nějakýho karabiníka domů!















Poté jsem došla na Piazza del Popolo a po břehu Tibery došla k parku u Castello Sant'Angelo. No. Vzhledem k tomu, že jsem byla po dvou nočních a noční před odletem byla děsná, tak jsem se tam sesula na lavičku a tři hodiny spala jak bezďák :D Všechno je v životě jednou poprvé. Rychlé obhlídnutí Vatikánu a pak jsem se vydala ještě najít Piazza Navona, aby se neřeklo. Cestou jsem se zastavila v restauraci Pasquino, kde jsem si dala Bresaolu s rukolou a parmezánem, sušené hovězí, a pak těstoviny s brokolicí a mušlema, což mi přišlo jako totálně divná kombinace, ale bylo to dobré. Ceny římské, jídlo dobré, ale řekla bych, že takový standard. Pak tedy na Piazza Navona a přes Campi Fiori zpět na Corso Vittorio Emanule až ke Koloseu a tam jsem nasedla na metro směr Tiburtina, odkud mi jel noční vlak. Když tam hlásili, že metro, co přijede, jede směr Rebibbia, musela jsem se smát. Schválně si to několikrát zopakujte, je to celkem vtipný slovo :). Oproti Neapoli jsem se divila, jak jsou vlakové soupravy čisté a světlé. Potloukala jsem se po Tiburtině a nemohla se dočkat, až přijede vlak (23:17)...
















Na nádraží dělali policajti namátkové pasové kontroly, které se mi ovšem vyhnuly. Co se mi líbí, že se v Itálii může kouřit na nástupišti nádraží. A v restauracích. A skoro všude a nikdo nemá blbý kecy. Jediný, co je blbý, že tu maj sice automaty na cigarety, ale musíte tam vložit občanku a česká nefunguje.


Konečně přijel vlak, s asi desetiminutovým zpoždění a usadila jsem se do kupé se dvěma seniorskými páry a jedním asi čtyřicetiletým pánem. Noční vlak neměl lehátka, ale v kupé bylo jen šest dost prostorných sedaček, které se daly dát trochu víc na ležáka a byly mnohem pohodlnější než ty naše. Rozjeli jsme se a Italové se začli bavit o Kalábrii, o jídle, o mušlích, krevetách a všem možným. Bylo skvělý, že jsem jim rozuměla, ač to opět nedokážu zcela přesně reprodukovat, chvilkama jsem se i já zapojila do hovoru, neb mi přijde, že Jih už celkem znám a přišla jsem si cool. V hovoru o jídle vydrželi až do dvou a pak ráno v pět zase začli a pokračovali dokud jsem nevystoupila :). Pán naproti mně byl dokonce tak hodný, že jsem si na něj mohla položit nohy a bylo mi hned mnoho pohodlněji...
O půl sedmé, přišla Tropea. Pocit, jako vrátit se domů. Vydala jsem se na pláž neb do ubytování jsem mohla až po jedenácté. Na pláži jsem byla úplně sama, bohužel bylo trochu zataženo a obrovské vlny, bandiera rossa. Roztáhla jsem ručník a zase pospávala, pak skočila do centra a dala si snídani...cornetto, capuccino a čerstvou pomerančovou šťávu. Snídaně šampionů!






Přišla jsem do ubytování, majitel si mě pamatoval, srdečně mě přivítal, ale pak řekl, že nemám rezervaci. Zůstala jsem na něj koukat a říkám, že tentokrát jsem rezervovala přes Airbnb (levnější snad o pět stovek)...kouká a řiká, že fakt ne. Tak jsem mu koukla přes rameno a no..bylo mi trapně, na Airbnb jsem se přihlašovala přes fb, kde jsem Gertruda Mimozová (což není mé pravé jméno) a...poněkud obtížně vysvětlila, že to jsem prostě já, že mě nenapadlo to předělat a tisíckrát se omluvila. Ale všechno se vysvětlilo a ok.
Vyrazila jsem do marketu (jupí, konečně jsem ho objevila) a koupila si nějaký vína. Protože celej tenhle výlet byl založenej na omylu, tak jsem si říkala, že no...bude chytrý začít pít už dopoledne. Opět jsem šla na pláž, pila...pak vylezlo i slunko, tak se opalovala, ale do vln jsem se neodvážila. Nějak jsem z toho ani neměla hlad, tak když se přiblížil večer, šla jsem na koktejl. Protože k němu dostanete pohoštěníčko. Což je další z věcí, která se mi na Itálii líbí. Tak nějaký Strawberry Martini Royale a Mojita a já nevím co :D A tak no.





Další den snídaně v blízkém baru, asi jí nemusím popisovat, číšník si mě pamatoval od minula, tak jsem si ani nemusela objednávat. Pak jsem šla na pláž, vlny pořád byly, sice ne tak velký, ale jak vyprchal alkohol, tak jsem ztratila odvahu do nich vlízt. K celému výletu asi takhle...můj strážný anděl v tu chvíli musel mlátit hlavou o zeď. A možná proto je mi dycky tak mizerně, když se z Itálie vrátím - neb si on musí taky vzít dovolenou.




Pak krásná koupačka a pak už konečně zas sama večeře v Elios. Taková celkem luxus restaurace na hlavní třídě. Říkali mi madam a prostě se mi líbí, že se vás automaticky zeptají, jestli chcete popelník a celej ten servis. I když bylo vtipné, že oni na mě mluvili anglicky a já na ně italsky. Protože pán ve vlaku hodně mluvil o syrových rybách a krevetách a mušlích, tak jsem si jako předkrm dala carpaccio ze syrového mořského vlka s ananasem - boží! Kam se hrabe sushi! A jako druhé jsem si nechala doporučit pesce di giorno, čerstvě vylovenou rybku...orato? bream? Nepamatuju si ani anglickej ani italskej název. Ale byla fakt čerstvá, úžasná, akorát jí bylo moc. No a cena 7€ za 100gramů a já to tak odhadovala na 300g....well, vzhledem k účtu, který ještě s kafem a sklenkou vína dělal 64€...no nepřepočítávám, nepočítám nic! Večeře to byla skvělá, servis boží, howgh.





A pak jeden koktejl v mně důvěrně známém baru. Dva italské polibky na tvář..."Getrudi, řekni mu, že mluvíš italsky, že se tě může zeptat, jak ti to chutná italsky..." "Jaktože zítra odjíždíš, to je škoda!" Jakoby na tom záleželo.... a pak jsem ležela na pláži, koukala na hvězdy...tohle pak nebyla převelice stabilní emoční chvilka.



A tak jsem se přehoupla k poslednímu dni. Ubytování jsem vyklidla v 9:30, předtím ještě pokecala s majitelem, zamířila na snídani, kde mě konečně/bohužel oslovil ten krásnej číšník a šla se válet na pláž. Ten den zrovna bylo 37°C, takže to bez slunečníku byla lahoda. Ale zase se dalo parádně koupat v moři. Odpol jsem se vypravila do restaurace La Pergola, kterou doporučoval pán ve vlaku. Sice byla trochu mimo centrum, ale měl recht, fakt boží boží, jedny z nejlepších, resp nejlepší špagety s mušlema a slávkema (jinak s mušlema, slávkama, krevetama a chobotnicema jsem měla lepší). Slávky byly obří (sorry, Les Moules, i když se chlubíte, u vás to byla slabota) a fakt čerstvý s hodně silnou chutí moře. Hned ze začátku za mnou přišel kuchař se zeptat, jaký jsou a poradil mi, ať nejdřív vyjím špagety, v mezičase kostim ty mušle a nechám si je nakonec. Tož, to byl správný  přístup! Akorát nevím, jestli víno v tom horku byl dobrý nápad :D Musím říct, že když jsem pak zas šla na pláž, bylo mi tak nějak všelijak.





A pak nastal nejsmutnější okamžik, pět hodin navečír, musela jsem se doplahočit na vlak. Pak už směr Lamezia Terme, kde jsem konečně objevila zastávku pro navettu na letiště (příště ještě objevit místo, kde si koupit lístek, abych si nekupovala o euro dražší v buse)...Zpátky jsem letěla se Smartwings nebo Travel servicem pod hlavičkou Czech airlines přímo do Prahy. I posádka mi přišla poněkud zmatená, že nevědí, jako co teda vlastně vystupují. Řekla jsem si, že si ještě dopřeju "gastronomický" zážitek a dala si šunkovou bagetu a víno! :D A pod námi nádherná úplňkem osvětlená Itálie. Ach, bylo mi tak do breku. Ale zase teda v letadle víc místa, jako jediná jsem tam nebyla s cestovkou a nevím, jak se to stalo, ale obě sedačky vedle mě volné. Akorát mě naštvala letuška, když patnáct minut před přistáním za mnou přišla, vzbudila mě, že budeme přistávat, ať si sundám sluchátka. Kde byla při demonstraci bezpečnostních instrukcí, když jsem je taky měla ani se nekoukla? A proč Češi po přistání tleskají? 
No nic, bylo to krásné, nemám slov.  




Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...