úterý 22. listopadu 2016

Týden v Miláně, 12.-14.11.2016

A tak jsem tak zjistila, že mám ještě dovolenou a lámala si hlavu s tím, kam jen jet v listopadu. Při cvičení mě ovšem něco osvítilo a napadlo mě, že když chci v prosinci dělat zkoušku CILS z italštiny, tak by nebylo špatný jen na nějaký kurz, abych se aspoň trošku rozmluvila. Volba padla na Scuola Leonardo da Vinci v Miláně. V Miláně proto, že co se týče letenek a tak celkově logistiky, je nejpřijatelnější a tahle Scuola proto, že kurzy běží pořád a mají jich slušnou nabídku. Vybrala jsem si super intenzivní kurz na týden, 6 lekcí denně.
Let opět s Wizzairem, za nějakých osm stovek i se zavazadlem k odbavení rozhodně není špatná cena :). Po příletu jsem se vydala směrem čtvrť Sempione, do hotelu Piccolo Hotel, protože je prý tahle čtvrť plná místních, s nočním životem, blízko Chinatown, do kterého jsem se ovšem nějak nestihla dostat. Jela jsem fialovou linkou metra, která je bez strojvedoucího, och, jak futuristické! Hotel jsem našla v pohodě a pak jsem se prostě musela vydat do centra, abych viděla Duomo. Taky co jiného v Miláně. Docela jsem se ztrácela, protože mě gps pořád naváděla skrz park Sempione, který už byl tou dobou zavřený. Nicméně jsem dorazila, udělala si selfie :D Pak přišel nějakej černoch a začal mi hrozně aktivně dávat na ruku doooost jednoduchý dva náramky..pro štěstí a že si najdu přítele do týdne a blabla. Nebudu to rozvádět. Nejblběji utracených 15 euro v mým životě. Jsem blbá, jsem blbá, jsem blbá.

Duomo 
Galleria Vittorio Emanuele
Castello Sforzesco
A pak jsem se vydala zpět. Ehm, můj milánský kamarád naprosto šílel, když jsem psala, kde jsem a on mi psal, kde bych měla být a prostě jsem byla totálně ztracená. Nicméně po jistém čase se mi podařilo dostat se zpátky do hotelu. A pak už jsem padla mrtva.

Příští den jsem si udělala procházku do blízkého parku Sempione, který byl plný běhajících lidí,jsou do toho v Miláně fakt blázni. Fakt se mi líbil most sirén, ale byla jsem nějaká promrzlá, takže příště ho prozkoumám víc. Poté jsem se přesunula do jiné části Milána, poblíž zastávky metra Lodi, kde jsem měla přes školu domluvené ubytování u postarší italské paní. Vysvětlila mi, jak to tam u ní všechno chodí a ukázala její nové naprosto roztomiloučké koťátko. Musím říct, že bylo poněkud zvláštní bydlet takhle u někoho doma. Šla jsem opět na Piazza Duomo a potom ulicí Via Torino ke Colonne di San Lorenzo, pak se vrátila k Duomu a šla na véču. Nechtěla jsem courat nikde moc daleko a tripadvisor mi poradil, že restaurace La Galleria v Galerii Vittorio Emanuele by měla být dostatečně dobrá. Mno...já nevím. Asi se to odvíjí od toho, že jsem si chtěla dát něco klasicky milánského a dala jsem si Cotoletta milanese...protože mě nenapadlo, že když něco končí na milanese, tak to bude....tramtadadááá řízek v trojobalu! Jako, byl dobrej...servis byl super, sundali mi kabát a tak.....avšak... no nic moc. Ceny mi přišly dobré, nicméně pak jsem za stejnou cenu navštívila mnohem lepší restaurace. Takže tohle byl celkem přešlap. 

Arco della Pace





Piazza Duomo

Colone di San Lorenzo 
Cotoletta milanese
 Další den už bylo pondělí, čiže začátek kurzu. Školu jsem našla v pohodě, dali nám rozřacovací test, poslední stránku, kde bylo převážně passato remoto a periodi ipotetici, jsem radši nevyplnila, aby se fakt ukázala moje pravá úroveň. Pak jsem šla na krátký pohovor za paní, která přitom rychle prolítla můj test a mluvila jsem o sobě a proč studuji italštinu a tak. Byla překvapená, že se učím asi tak rok a sama a mluvím takhle. Ale že my Češi jsme mágové, co se týče jazyků. Čekala jsem úroveň B1, ale řekla, že jsem B2 superiore, takže jsem měla obrovskou radost, že odpovídám úrovni zkoušky, kterou chci dělat. Zároveň jsem si ale říkala, že se musela zmýlit a že pořádně neprostudovala, jak blbě jsem napsala ten test :D Dostala jsem rozvrh, hodinu a půl konverzace od 12:30 a pak nějak od 14:15 tři hodiny gramatiky. Měla jsem tedy volno a tak jsem zamířila do blízké části Navigli, která se mi fakt zalíbila. Takové trochu...ehm..Benátky :D Pak jsem šla zas jen tak pokukovat do Via Torino a udělala naprosto šílené milánské módní nákupy! Koupila jsem si rukavice, v kterých se dá ovládat smartphone :D
A už jsem se vracela do školy. Na konverzaci nás měl děsnej sympaťák Antonio, téma bylo sport. Takže ehm..já a sport :D Byli jsme tam celkem čtyři, takže se na každýho, co se týče mluvení parádně dostalo. Dávalo mi teda zabrat se zas rozmluvit, ale v pohodě. Antonia jsme dostali, když jsme si měli vymyslet fiktivní sportovní družstvo a příběh okolo...naše skvadra Svatí, kteří hrají fotbal ve Vatikánu a je složen z duchovních a že pořád vyhrávají, protože se všichni ostatní bojí Boha.. se za břicho popadal. Pak jsem ovšem měla popisovat pravidla fotbalu a řekla jsem jen, že tam jsou dva týmy o jedenácti hráčích, kteří běhají za míčem po hřišti, snaží se dál gól, ale většinu času předstírají zranění. 
Co bylo na kurzu super, že učitelé mluvili fakt zřetelně a čistě jen pořád italsky. I když jste nevěděli slovíčka, tak se je snažili vysvětlit italsky a když to jó nešlo, tak použili angličtinu. Ale to se fakt stávalo minimálně. 
Gramatika. Eh, Roberto mi nepřišel takovej sympaťák. Nebo jako byl, hodně jsme se s ním nasmáli, ale měl takovej zvláštní pohled, měla jsem z něj trošku strach. Měla jsem obrovský štěstí, protože jsme zrovna probírali corcondanza dei tempi (posunování časů ve vedlejších větách) a to mi nikdy nešlo. Docela jsem bojovala s tím, že jsem nevěděla, jak se jednotlivé časy nazývají v italštině. Ale tím, jak to vysvětloval v italštině, tak musím říct, že mi to bylo všechno mnohem jasnější, než když jsem se to učila sama z české učebnice. Dělali jsme cvičení, Roberto se nás snažil i nutit mluvit...že třeba tam byla nějaká věta a on se zeptal, jak to máme my a co si myslíme a takhle. A opravoval nás, když jsme řekli nějakou chybu. Tady nás bylo asi deset, ale taky tam byla s ostatníma fakt sranda :). No zapisovala jsem si snad každou větu, co řekl. 
Uteklo to celý až moc rychle a šla jsem domů, protože jsem neměla nic naplánované, tak jsem ty čtyři kilometry domů šla pěšky. A chytla pár pokémonů, co jsem neměla :)) Pak jsem ještě chvilku studovala a nechápu proč jsem celou dobu v Miláně byla promrzlá, šla spát.











Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...