neděle 4. prosince 2016

Jak jsem dělala CILS, certifikát z italštiny

Je fajn, že se domluvíte italsky, ale ještě víc fajn je, to mít potvrzený nějakým lejstrem. Chtěla jsem už v srpnu dělat PLIDU B1, ale napsali mi, že termín zrušili. Tak jsem se přihlásila na CILS B2 (středně pokročilý) na prosinec s tím, že za těch pár měsíců snad zvládnu svou úroveň trošku zvýšit. Navíc, po menším průzkumu, jsem zjistila, že CILS je víc známé a uznáváné.
CILS je Certificazione di Italiano come lingua straniera, který vydává Univerzita pro cizince v Sieně a "je uznáván jako oficiální a platné osvědčení o jazykové komunikační kompetenci italským státem na základě smlouvy s italským ministerstvem zahraničí". Il Livello Due (Druhý stupeň) koresponduje s úrovní B2 společného referenčního rámce pro jazyky dle EU na úrovni pokročilých. Uživatelé na tomto stupni by měli být schopni předvést svou schopnost užít základní pravidla jazyka v širokém kontextu situací. Na tomto stupni jsou uživatelé schopni užívat italštinu k efektivní komunikaci během pobytu v Itálii, ať už při studiu, práci nebo odpočinku. Pozice tohoto certifikátu dovoluje studentům mimo státy EU ucházet se o studium na univerzitních kurzech bez nutnosti složení zkoušky ze znalosti italského jazyka.



Zkouška se v ČR dá skládat dvakrát ročně, tahle stojí 1900Kč a probíhá to v Italském kulturním institutu. Nijak speciálně jsem se nepřipravovala, prostě jsem doufala, že samostudium z Učebnic současné italštiny, sledování filmů a seriálů, poslouchání hudby, appky na telefonu, každodenní psaní s italským kamarádem, týdenní kurz v Miláně a moje neustálé cesty po Itálii budou stačit. Ale musím přiznat, že když jsem tam ráno přišla a slyšela všechny, jak se baví, že italštinu studujou xx let, začalo mi trochu téct do bot. Na FCE (B2) z angličtiny sem taky studovala xx let a tady doufám, že to zvládnu za rok a půl?!
První zkouška byla poslech a označování správných odpovědí k textu. To docela šlo. I když bych přísahala, že o nějakých věcech nepadlo ani slovo. Další část byla Compresione della letteratura, čili porozumění textu. To bych řekla, bylo taky v pohodě. Nicméně, když jsem (holt mi to nedalo) nakukovala do výsledků k lidem vedle mě, všichni měli uplně jiné odpovědi. Pak následovala Analisi delle strutture di comunicazione... tam se doplňovaly...eh...aggettivi a pronomi. Přiznám, že jsem moc netušila o co jde. Neznám prostě italské výrazy pro mluvnické jevy. To jsem asi pohořela. U časování sloves jsem ani nestíhala. U výběru hodících se slov taky ne. Přiznám, že jsem neměla tucha, o čem se tam píše a nerozuměla jsem. Měla jsem největší chuť se rozbrečet a utýct. To, v čem jsem si věřila, šlo naprosto do kytek.

Pak přišlo na řadu psaní. První čast - 120-140 slov na téma Jak bych se zaměstnávala, kyž bych trávila hodně času v dopravních prostředcích. Psala jsem strašně jednoduše a no...nic moc. Hlavně už jsem nevěděla, jak to natáhnout. Ke konci už jsem psala blbosti jakože pokaždý, když si sednu do letadla, tak usnu. Druhá část byla ještě horší. Napište dopis firmě, se kterou spolupracujete, že potřebujete další financování. Eh. Hlavně že jsem se na to, jak se píšou oficiální dopisy, den předtím koukala. Vypotila jsem oslovení Egregi signori a modlila se, aby existovalo. Nejlepší je, že převelice neumím vykat. Snažila jsem se teda o vykání více osobám, ale taky si nejsem jistá, jestli to bylo vůbec správně. No....prostě jedna velká katastrofa.
Půlhodinka přestávka a pak ústní zkouška. To, čeho jsem se děsila naprosto nejvíc. První byl tříminutový dialog se zkoušející na vybrané téma....vybrala jsem si jakou cestu bych podnikla, kdybych mohla podniknout jakoukoliv. Asi to nebylo úplně dobré rozhodnutí. Pamatuju si, jak jen pořád opakuju slova jako bellissima a spiaggia. Mno....achjo. Měla jsem si vybrat můj vztah ve sportu. Protože když na něco nadávám, tak mi jde většinou italsky mluvit velice dobře. A pak dvouminutový monolog na téma, jaká je práce mých snů a kde bych ji dělala. Mluvila jsem o otm, že práci svých snů dělám a vymejšlela si, jaká je nádhera bejt přítomná u porodů. Dokonce se mi několikrát velice dobře použít periodi ipotetici!! Sem na sebe byla tak pyšná! Paní pak říkala, že mluvím dobře. Takže to, z čeho jsem měla největší strach, se ukázalo jako největší úspěch. Ale fakt nevím, jaký mám celkový pocit, spíš si myslím, že to nevyšlo. A nejhorší na tom je, že to budu vědět až za dva až tři měsíce. Protože to musí všechno poslat do Sieny na kontrolu. Achjo.

Po třech měsících, ačkoliv jsem stránku s výsledky kontrolovala už po prvním měsíci dvakrát denně, konečně přišly výsledky....
Tramtadadadadáááááá, nemůžu tou věřit....oficiálně jsem na úrovni B2!



Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...