čtvrtek 29. prosince 2016

Týden v Miláně, 15.-19.11.2016

Další den jsem dopoledne strávila s kamarádem polentonem milaneeesee, dali jsme si piadinu, klasika z regionu Emilia-Romagna. Samozřejmě s prosciuttem, rukolou a něčím bílým, asi ricottou. Byli jsme tam v 11:30, takže nikde nikdo a obsluha překvapená, že už má něco dělat :D. Pak jsem uháněla na kurz a přišla o kousek pozdě, čemuž se Antonio strašně smál, že se prý bál, že jsem se lekla, že budeme zase mluvit o sportu. Nicméně jsme probírali jídlo, tkze jsem si nemohla pomoct a vytáhla zbytek piadiny a dělala Antoniovi chutě. Na gramatice jsme dostali přidělený nějaký mediální případy vražd, co otřásly Itálií, já s jednou litvankou jsme měli "Delitto di Avetrana" (jestli to někoho zajímá, v angličtině tu). Totálně jsem se nedokázala začíst a pochopit o co šlo. Pak jsme to museli vyprávět a upřímně ještě teď pořádně nechápu, co se tam odehrálo. A celou noc jsem o tom pak musela přemýšlet. A i o těch ostatních vraždách. Jako procvičení corcondanza dei tempi (časová souslednost) nevím nevím :D. 



Pak jsem se šla zase procházet do Navigli...tuhle čtvrť jsem si naprosto zamilovala... takové...milánské, eh, Benátky a netrpělivě čekala, až bude něco po sedmé, abych mohla jít na večeři. Vyhlédla jsem si Al coniglio bianco. Jako předkrm jsem si nechala doporučit něco z artyčoku, viz obrázek a poté jsem musela ochutnat milánskou klasiku L'ossobuco milanese con risotto giallo. Byla to telecí morková kost, s takovým sosem z kořenové zeleniny a šafránové rizoto. A naprosto boží! Moje nejoblíbenější jídlo na severu. Ještě teď o něm sním (btw, dneska jsem v Tescu viděla ossobuco k ohřátí v mikrovlnce, zkoušel to někdo? :D). A pak jsem se pomaličku potulovala na tramvaj. Kde se mi povedlo přejet moji zastávku. O xx minut později jsem se dostala na tu zastávku a nic nic nic. Čekala jsem hrozně dlouho. Ale domů jsem se dostala...sana e salva. 







Další den poflakování doma a kurz. Potom mi kamarád psal, jestli se chci projít, že mám být tam a tam v tolik a tolik, takže jsem opět trošku zabíjela čas v Navigli, dala jsem si v sicilským fastfoodu..podle mě to byl calzone, ale oni to měli pojmenovaný jinak. Upřímně, nic moc. A pak jsem vyrazila na Piazza Gae Aulenti...s nejvyšším mrakodrapem Itálie a no..na fotkách ve dne ta piazza vypadá moc hezky, strašně moderně. Takže jsem ji ihned přejmenovala na Piazza supertedesca (superněmecké náměstí)....ptze celý sever a celý Miláno je Německo! Kamarád už tomu od té doby neřekne jinak, než takhle a pořád se tomu smějeme jak blbci. Šli jsme se projít po...tipuju že to bylo něco jako Corso Garibaldi a čtvrtí Brera...ta je moc krásná, tam jsem si konečně přišla jak v Itálii. Až na Piazza Duomo, kde se mě ještě nějakej týpek snažil sbalit a pořád mě zval na kafe a jela jsem domů. 





No a zbytek jsem tak dlouho odkládala k napsání, až jsem zapomněla veškeré zážitky :D Budou muset stačit fotky.

Scuola Leonardo da Vinci
Antonio...byl boží!
Vrchol mého objednávacího umu v baru




Jediný nákup v Miláně, co nebyl jídlo 
Aperitivo je boží vynález


EATaly

Brera



Polenta


Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...