středa 29. března 2017

Tropea a Lago di Garda, 24.9.-6.10.2016, část 2.

A další ráno už jsme nasedly na vlak do Lamezia Terme, odkud letadlem do Bergama. Tady mamka pokračovala zpátky do Prahy a já do Milána, kde jsem nasedla na vlak do Desenzano del Garda. Nějak jsem úplně nevěděla, co tam dělám a proč tam jsem, a najednou mi to přišlo jako naprosto jiný svět. Jako kulisy namalované pro turisty. Všechno čisté, organizované, pěkné a úhledné. Došla jsem do hotelu Aurora, hned u břehu jezera Garda. Po zabydlení jsem se vydala na krátkou procházku po Desenzanu. Pak už spát.



Druhý den pršelo, počasí nic moc. Šla jsem opět na procházku, nebo spíš lovení pokémonů a pak do supermarketu pro nějaké zásoby. Zrovna byla první neděle v měsíci a to v Itálii znamená vstupy zdarma do muzeí..takže jsem navštivila...ani nevím co :D Pocit jako v Pompejích nebo muzeu na Liparech :D Počasí pořád nic moc, až odpoledne se vyjasnilo, tak jsem nasedla na loď - battello - do Sirmione. To mě naprosto uchvátilo...a když začalo zapadat slunce a já si blízala čtyři kopečky úžasný zmrzky...říkala jsem si, že by bylo fajn se sem někdy vrátit a že je škoda, že mě Sever nebere. (To jsem nevěděla, co mě ještě v životě čeká...ale o tom víc v příštích měsících). Myslím, že o Sirmione fotky řeknou víc :) Bohužel jsem už nestihla návštěvní hodiny toho nádherného vodního hradu.






















Další den, hlavní důvod, proč jsem jela na Sever a k jezeru Garda - zábavní park Gardaland. Sedla jsem na vlak do Peschiera di Garda, odkud jezdí do parku zadarmo autobus. Čekám, čekám...a pak zjistím, že od října je park otevřený jen o víkendech. Jo, super. Hlavně že všechno vždycky plánuju a studuju předem a tohle mi nějak uniklo. Prošla jsem se teda po Peschieře a kamarád mi poradil jet do Verony...že je opravdu "carina". Nechtělo se mi, ale co s načatým dnem.




Peschiera del Garda
Jako první jsem šla prostě za cílem domu Romea a Julie. Došla jsem na Piazza d'Erbe a odtud tam. Musí se uznat, že na mě pořád dýchala taková romantická atmosféra. A dům Romea a Julie byl kouzelný. Dal se tam napsat vzkaz/přání Julii..tak jsem napsala...tak doufám, že se splní :D Potom jsem tak nějak bloudila až jsem dobloudila k řece a k takovému hezkému mostu a hradu...až se mi bude chtít tak dodám názvy :D A pak jsem relaxovala v nějaké turistické restauraci s Aperolem a výhledem na Arenu.



































Pak jsem ještě v Desenzanu zašla na večeři do Al Portico. Předkrm syrových plodů moře byl naprosto luxusní. Červená kreveta byla bezkonkurenční! A konečně jsem ochutnala ústřici, taky super :) U vedlejšího stolu seděli nějací chlápci, asi francouzi. Přišel ke mně číšník a říkal, že pánové by mi chtěli nabídnout sklenku šampaňského. No, jíst ústřice a pít šampaňské byl vždycky můj sen, takže jsem nepohrdla. Akorát chtěli, abych si k nim sedla a to jsem nechtěla, takže jsem byla rudá až na zadku, usrkávala si šampaňský a stydlivě se na ně usmívala. Pak moje oblíbený špagety s mušlema a po jídle jsem chtěla amaro. Přinesli mi celou flašku nějakýho likéru. No, tak jsem si nalila dva panáky, když mě nikdo nekontroloval :D




Další den mi bylo doporučeno udělat si výlet do Bardolina. Na procházku hezké, nic víc jsem tam ovšem neshledala.... ale aspoň jsem se nepotulovala jen po Desenzanu. 











K obědu jsem poprvé ochutnala lanýže a zamilovala si je. I když na můj styl trochu mastné, ale nebylo to vůbec špatné. Myslím si, že v restauraci La Porta, ale ruku do ohně bych za to úplně nedala. 



A zase návrat do Desenzana.




A předposlední den už jsem se jen balila a loučila s Itálií.







Poslední den jsem skoro nestihla doběhnout na nádraží a směr Milano Bergamo. Ještě jsem vystoupila na pár hodin v Trevigliu, ale to je zas na jiné vyprávění a trošku se prošla po Bergamu. A toť konec. Byla bych neřekla, že se sem ještě někdy vrátím, ale co osud nechtěl... to be continued...


Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...