středa 5. dubna 2017

První dny v Itálii

O loučení atd psát nebudu. Bylo to všechno tak smutný a zvláštní, že poslední den a vlastně i teď jsem už byla nějak bez emocí. Tak jsem přiletěla na letiště Milano Bergamo... hrozně dlouho čekala na kufry, který -doteď tomu nevěřím- měly míň jak 23kg, přitom na pocit v ruce (a snášení po schodech do metra) musely mít tak 40kg.
Rodinka na mě čekala, obrovská objímačka a líbačka, oboustranné "nemůžu tomu věřit", super. Pak směr Desenzano del Garda pro italskou simku (nechápu, že mi tu nefunguje moje cz..nikdy...). Vybrali jsme nějakej tarif pro cizince za 10€/měsíc, bez limitu do Windu, 100 minut do zahraničí, 300 minut do italských sítí a 5gb internetu...s tím, že jsem zvyklá na 30, to bude trochu oříšek, ale stejně jsem zatím neměla moc čas. Co se mi líbí, že ty tarify jsou bez závazku a každý měsíc jen dobíjíte. Nicméně ten internet je tak šíleně pomaleeeej. Achjo.
Pak jsme šli na večeři do Evolution v Desenzanu, kde mají boží vysokou pizzu. A k pizze pivo, ne víno! Ještě s nějakou rodinnou přítelkyní. No jakmile se baví dvě a více osob, tak fakt nerozumím. A rychle a s dialektem..

Dítko si mě asi trošičku pamatovalo, ale hodně se stydělo - 3 a půl-letý chlapeček. 
Doma ještě limoncello a pak spát. Mám tam vlastní pokoj, kde teda má malej hračky a k tomu v podstatě svojí koupelnu v rozlehlém podzemí :D Jediný problém, co mám je kur**dopr** ten jejich styl stlaní a pokrývek... vybavujete si scénu ze slunce, seno, erotika? Kde Růžičková hledá peřinu a pak se tam nemůžou vejít? Hej já nevím, ale já potřebuju být zamotaná a mít nohy venku...a volně se pohybovat po posteli a to s tím jejich způsobem nejde. O tom, že to ráno dávám do původního stavu asi deset minut nemluvě..


Snídaně - kafe a nějaký sušenky. Pak jsme s malým skládali puzzle...je to takový...moc mi s ním nejde mluvit. Ale snad to bude lepší, až to odposlouchám od matky. Hlavně mi přijde, že mi nerozumí...mah...
K obědu - gnocchi a sýrová omáčka, jako..to se nedá srovnávat s ničím u nás. Normálně gnocchi moc nemusím, ale tyhle byly lehoučký jak vzduch. A k tomu víno (od tý  doby, co jsem přijela, jsem snad pořád trochu opilá). A potom mortadella, prosciutto a chleba. A jahody. To, že všechno chutnalo líp než u nás, asi nemusím zmiňovat. Odpoledne/navečer jsme šli s matkou na procházku po Valeggiu. Je to fakt krásný městečko. K večeři klobásky s fazolkama a předtím aperitivo..trochu vína, trochu toho takový ho nealko co chutná jako aperol. A nevím čím to, ale co jsem přijela, tak jsem pořád unavená. Eh, asi tím, že jsem přestala kouřit, pít BigShock, hýbat se v práci bo nevím...











Další den jsme jeli na nákup...ach, takový výběr takových dobrot...a celý dva dlouhý regály s těstovinama :D. A potkali babičku, která si mě prohlížela dost odsuzujícím pohledem. Fajn. Pak jsme vařily tortellini s rajčatovým sugem, teda bylo to obojí koupený, ale stejně supr. A zas víno a pak zas prosciutto a mortadella a pořád se mě tu někdo ptá, jestli nemám hlad a ať si vezmu něco k jídlu. Páč jídlo je přece "passione"...
Zas sem byla strašně utahaná, myslela sem si, že když si třeba zacvičím, bude to lepší. Ne. Docvičila jsem, sedla si na slunko a pospávala. Pak jsme si malovali a já nevím co ještě a pak jsem se naučila (snad) udělat rizoto.... bylo to s tasta sale, takový kořeněný mletý maso, který je specialitou tady Veneta. Je fakt neuvěřitelný, jak jednoduše a rychle vařej a jak skvěle to chutná. A k tomu jsme vypily s matkou lahev prosecca a kecaly o všem, tak to bylo takový příjemný. Pak jsme si daly ještě slivovici, co jsem dovezla a šly uspat malýho. Přitom se dívaly na naprosto boží pořad Emigratis, který sem znala už dýl a smály se jak blázni. Přišlo mi vtipný, že ona gestikulovala i na televizi :).


Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...