pátek 12. května 2017

Aupair..nejsem, nebudu entusiasta

Myslela jsem, že si splním sen.
A tím, že obětuji všechno, abych toho dosáhla, bude pak všechno lehké.
Že pouhá změna prostředí bude stačit k tomu, abych se změnila já.
Že začnu znova a budu taková, jaká jsem vždycky chtěla být. Že budu chvíli tady,  chvíli tam, že budu chvíli někde dělat číšnici, chvíli recepční a pořád objevovat nová a nová místa, naplno si vychutnávat každou sekundu splněného snu a žít konečně přítomným okamžikem. Prostě takové to, jak je všechno lehce rozostřené, naplněné zlatým světlem a všichni se smějí.
Jaký šok, že to tak není. Jaký šok, že taková nedokážu být. Jaký šok, že stále nedokážu žít přítomným okamžikem. Jaký šok, že nejsem okamžitě a pořád šťastná.
A co teď? Jak jít vpřed? Nebo jak jít vzad? Ani jedno mi nejde. Zaseklá, s jediným nápadem, který mě oproti ostatním uvrhá do deprese míň. Odjet někam dolů k moři, počkat až budou docházet peníze a najít práci/resp. vrátit se tam, odkud sem tak dojemně a vítězoslavně odešla a pak zbytek života žít s tím, že už ten krok nedokážu udělat znovu..že už dalších x desítek let zůstanu na stejném místě..
Tady..ač se mám dobře, přijdu si nejvíc ztracená, co jsem kdy byla.. a nejmíň svobodná..i když jsem čekala pravý opak.
A ještě se cítíte poněkud trapně. Protože všem před vámi podobné zkušenosti otevřely oči, změnily život a...všichni byli šťastní.

1 komentář:

  1. Rozumim. Drz se. Asi je to normalni stav. Dnesni clovek je furt tak nejak nespokojenej. A urcite vis, ze to s desitkama let zivota na stejnem miste je hloupost. Tak, jako ja to vim o sobe a svem nynejsim zivote v docasne socialni izolaci, kterou zpusobuje me jinak velmi stastne materstvi. Zadna kase se neji tak horka jako se uvari. Doufam, ze pristi prispevek bude zase trosku veselejsi. ;-)

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...