Napoli, Tropea 29.6.-4.7.

Matka s dítětem odjela na šest dní do Rumunska, tak i já se po dlouhém zvažování vydala na cestu. Samozřejmě se mi vůbec nechtělo, ale všechno už bylo zaplacené. Tkze ve čtvrtek směr Bergamo -> Napoli. Napoli mě asi nikdy nepřestane fascinovat totiž. Tady na severu se zrovna krásně ochladilo a tak přistání v Neapoli a horko tam byla pěkná facka. Naučená klasika - Alibus do centra, metro na Salvator Rosa a hostel La Controra.
Velice milý recepční, který se se mnou dal do řeči.."A kde tady v Itálii bydlíš?" "Ve Venetu" "Joo, já si říkal, ptze je slyšet akcent". 
Začala jsem jedním pivkem (za dvě eura, ať žije Neapol!) a vydala se pěšky do centra. Zastavila se v Decumano 31 na fritto misto  (7€, čerstvý, ohromná porce, mňam) a pak směrem k lungomare. Neapol je prostě jinej svět. Najednou, u toho moře, jsem se cejtila tak šťastná a svobodná. Kochala jsem se výhledama a když se začalo stmívat, pomalu přes piazza plebiscito a via toledo zpátky na piazza dante, kde jsem sedla na metro a šup do postele.


Jak už víte, za rohem je hostel. Vždy stejná fotka.

Via Salvator Rosa

Piazza Dante

Porta Dei Librai


Decumano 31 a limitka Nastro Azzuro!


Via San Giorgio Armani




Zapomněla udělat tradiční selfie :(



Piazza Plebiscito



Další den hurá zevlovat do historického centra. Miluju to tam. Pokaždé si všimnu něčeho nového. Oběd (nebo spíš svačinka v 10:30) v Passione di Sofi. Pak mercato Pignasecca, což není zas tak nic speciálního, ale asi to stojí za to vidět. Pak ještě Galleria Vittorio Emanule a pomalu na vlak. Bylo strašně dusno hnusno. Cesta do Lamezia Terme hezky utíkala.

















A pak...se začlo všechno doslova srát. Měla jsem dycky krásný dovolený, tak už to asi chtělo. Anebo vliv toho, jak se mi nechtělo. Zjistila jsem, že můj regionale má hodinu zpoždění. Nic, sednu na ten další, kterej pojede za chvilku. 90 minut zpoždění najednou i u tohohle. Předchozí zrušen. V Lamezia 45 stupňů. Takhle se to opakovalo..nejdřív zpoždění na 120 minut a pak zrušit. Pak jsem vyposlechla, že v Tropee je hroznej požár, že se tam nedá dejchat, že odtamtud všichni zdrhaj. Mezitím lidí na nádraží ubývalo. Tak co já..jet někam jinam? Vrátit se do Veneta? Ale ubytování už zaplacený. Taxi 80€ a nejistota, zda tam auta vůbec můžou přijet. Napsala sem týpkovi, u kterého sem přes airbnb měla bydlet o mé situaci. Že počkám na poslední vlak a jestli ho taky zruší, tak on že pro mě za 50€ přijede. Asi lepší než spát mezi černými na nádraží nebo zaplatit 50€ za hotel v Lamezia. Každopádně takhle zoufalá sem nebyla asi nikdy čtyrech a půl hodinách jsem tam zůstala jen já, nějakej bengálec a australská rodina, s kterou sem se dala do řeči. Nejdřív se se mnou snažili dát do řeči italsky, milý. Za další půlhodinku, že prý vlak pojede. A fakt že jo! Šnečí rychlostí, viděli jsme xx požárů. Pak se ještě zastavili v kouři před Tropeou, kousek nad námi hořel další kopec. A pak konečně neuvěřitelně Tropea. Čekal na mě týpek z airbnb, který mě odvezl domů. Byla sem tak unavená, že jsem ani nevnímala, kam jedeme. A všude smrad kouře.

Tady sem si tedy myslela, že budu spát

Trochu jsem se vzpamatovala a šla jíst. Vsadila na jistotu, Elios. Nicméně jejich lasagne od loňska poněkud pohoršily. A pak přiběhnul syn servírky a píchnul mě vidličkou do krku. Pak ještě pár drinků v mém oblíbeném baru. No a pak se ukázalo, že jsem si při nočním příjezdu ve spleti uliček historického centra vůbec nezapamatovala, kde bydlím a že na airbnb je špatná adresa. Řekněme, že klíč byl otestován tak v 75% dveří Tropey. Po hodine hledání...hurá.




Další den jsem podstatnou část rána strávila googlením návodu ke kávovaru na kapsule a pak už vyrazila k moři. Kde byly vlny. Koupat se dalo, ale mě to trochu děsí. Oběd v Lido Calypso, kde se na mě usmíval obvyklý číšník, ptal se, kde mám tentokrát mamku a tak. Pak samozřejmě limoncello zadarmo. Odpoledne si nepamatuju a večer pozorování západu slunce. Večeře v Agora, která byla dobrá, personál milý - impepata di cozze a fileja s mořskými plody. Pak chci platit a zjistila sem, že sem jaksi do peněženky nedoplnila to, co jsem z ní vyndala než jsem šla na pláž. Tkze sem u sebe měla 10€ a bez karty. A zrovna mi přinesli kafe, který jsem si jako grand objednala. Lidi, v životě mi nebylo tak trapně. Naštěstí se zachovali moc hezky, řekli, ať si dopiju kafe a pak v klidu jdu pro peníze. Kafe sem do sebe hodila až si spálila jazyk běžela pro prachy. Pak ještě drink v La Munizione, což údajně měla být místní diskotéka. Ale ani mě nikdo nebalil.

















A další den... jsem neměla nechávat přes noc zapnutou klimu, páč mandle celý bílý a hnusný. 10€ za sprejík, juhuu. Neměla se teplotu, ale hej mi rozhodně nebylo. Placatila sem se na pláži, ptze vlny dva metry vysoký. Večeře v xx, myslím si, že tam vaří dost dobře, akorát že já se radši držela u zdi a moc necítila chuť.













Tady se odehrál ten velkolepý požár








To be continued...ring of fire!


Další den vlastně všechno stejný, ale šla jsem aspoň na oběd do Kalypsa. Btw když se zatáhlo nebe, bylo 25 stupňů. Fajn no. Vlny stále obří. A pak sem peníze, co bych utratila za večeři, jejíž chuť bych necítila, propila. 
A přišel poslední den, rozloučit se s mořem, s Tropeou... protože tímhle pro mě skončila. Hodně vzpomínek, z nichž notnou část už nechci. Cesta zpátky proběhla v pořádku a... asi tak.





Hod žabkou



Tady sem bydlela







Isole Eolie


Komentáře

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Populární příspěvky z tohoto blogu

Po Itálii vlakem

11.den, poslední na Liparech, 1.6.2016