pondělí 23. října 2017

Girando Veneto 7.-15.8.17

Poslední víkend července a začátek srpna jsme jeli do Chorvatska, Premantura, úžasný místo, doporučuju. A taky jsem se musela smát, když Matka po mé první schůzce s ním: "Co víš, třeba spolu pojedete na dovolenou..." A o pět týdnů později, fakt že jo. Pak měl ještě dovolenou, tak jsme skoro každý večer trávili spolu všude možně.
V pondělí, když zrovna bylo zatmění měsíce, jsme jeli na slavnost Fiamene. Kapelky, jídlo. Jediný co, že sice bylo teplo, ale jaksi jsme si neuvědomili, že to je prakticky v horách, takže jsme za zvuků podivného rock folku pěkně klepali kosu. Ale ochutnala jsem koní maso s polentou (pastisada de caval) a gnocchi di malga, které jsou spíš jako halušky než klasický gnocchi se sýrem monte veronese. 


Ve středu jsme jeli do Gardy. Tak tak jsme se vykoupali a pak se jaksi začala kabonit obloha. Rozhodli jsme se zamířit do centra, ale v tu chvíli se přihnala bouře s obříma kroupama. Ještě nikdy jsem nic takovýho neviděla. (P. oblíbená věta: Jaký věci, co se mnou vidíš čiči...). Schovali jsme se do altánku u jezera a P. jen trnul, co mu to udělá s autem. No. Bylo hezky obouchaný. A pak super bar Can e gato, kterej je dle mého nejlepší v Gardě. 










Další den další slavnost v Pescantině, hezký městečko, ale pršelo a tak, ani nemám žádný foto. V pátek jsme povečeřeli parmigiana, kterou uvařil P. - lilky, rajčata, parmezán a pak obešli všechny P. oblíbený bary ve Valpolicelle, hodně jsem pokecala s jeho kámošem, až se možná P. nudil (a pak já: "Já zaplatím" P.: "Neee zlato, nech to bejt" "Hele, když budu platit, tak nebudu mít peníze na to, vrátit se do ČR." "Slyšíš to, P.?! Nech ji platit!!") a zakončili úžasnou piadinou z pojízdnýho stánku Pandemonio od Fedeho. Jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy v Itálii jedla. S houbama, slaninkou...mňam. 



V sobotu jsme se vydali do parku Cascate di Molina se spoustou vodopádů. Sice spousta stoupání a málo vody, ale i tak tp bylo krásný. Za zmínku stojí houpačka, na který se můžete zhoupnout až k vodopádu. Taky jsem tu poprvé viděla takovýho toho černo žlutého mloka. A když jsme si kupovali lístky, prodával nám je P. známý. Takže: "Ty seš postiženej, tak jdeš zadarmo a tvoje asistentka za půlku!" 















Pak jsme jeli do Verony do KFC, protože se mi po něm strašně stýskalo a tady se nenajde na každým rohu. Oni nejsou moc velký fanoušci bohužel. Ale P. ač to nechtěl přiznat, byl spokojenej. I s Primarkem. Ale psssst. Potom jakýsi hudební festival, který pořádal bar Malacarne, ale bohužel ozvučení pěkně naprd. Tak jsme to zabalili a jeli do vinic pozorovat perseidy, kterých jsme viděli asi třicet. 



V neděli jako vždy koupačka v Gardě a pak bar s diskotékou na pláži Motta. Pak jsme strávili večer s jeho kamarádama, ptze on ať jdem kamkoliv, tak tam někoho zná. Někdy se dost nudim :D A zakončili na slavnosti melounu v Bure, kam jsme ovšem přijeli okolo půlnoci, takže už nečepovali pivo, dali si hranolky a koupili pár losů do tomboly, kde jsme vyhráli samý blbosti jako nůžky na stříhání chloupků v nose. 





V pondělí jsme nedělali nic moc, jak on říká cazzeggiare = non fare un cazzo... večer jsme si udělali grilovačku a pak bar Caballito v Bussolengu, kde hrála super skupina. Pak zas znova slavnost melounu, kde zas už netočili pivo a jehp další kamarád.



A v úterý, státní svátek Ferragosto, se mi splnil sen. Sen, kterej jsem nikdy neměla mít. Jet po Itálii na skútru, objímajíc hezkého italského chlapce. Tyjo, každou chvíli jsem si myslela, že umřu! A P. jen pořád: "Buď v klidu, nehejbej se, v klidu!" Když jsne dojeli, tak se mi fakt klepaly kolena. Koupačka v Gardě, spritz a pak...Další zážitek, z kterého jsem se klepala. Poznala jsem jeho rodiče. Táta v pohodě. Máma...hned druhej dotaz, kdy si najdu práci a proč jsem tady a já nevím co. Jak mi totiž vyprávěl, už dřív, když jí o mně řekl: "I ty, cizinku? To nestačí tvůj bratr? Nemusíš mít přece přítelkyni jen proto, ze všichni ostatní ji mají. A aupairka? Proč si nenajdeš někoho na tvý úrovni? Chce jen aby sis ji vzal a pak ti sebere dům." Takže si udělejte obrázek sami. Tohle ještě nejakej měsíc pokračovalo, možná do tý doby než jsme tam byli asi podruhý na večeři, ona se zas ptala, kdy si najdu práci a já nevím co a on se strašně naježil a všechno, co řekla kontroval strašně naštvaně. Teď možná...po skoro pěti měsících zjistila, že nejsem tak špatná. Kdo ví. Matky jsou vždycky výzva. Italský matky, to je level milion. Pak jsme se stavili super pizzu v Moro Freoni a pokračovali trochu za Peschieru na Lido Ronchi, kde hrál italskej Rammstein. Jako, show super, oheň a tak, nicméně bylo vidět jak to má týpek všechno mechanicky naučený. A tím skončily naše krásné bezstarostné dny spolu.



1 komentář:

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...