Listopad 2017

První víkend nic podstatného, snad jen, že jsme objevili kouzlo toho, že si můžeme udělat Campari Spritz i doma (a pít ho z půllitru a ještě ušetříme).. Pak se mi v pondělí stala úžasná věc, že mi můj milovaný mobil spadnul do záchoda. Koukala jsem jak ve zpomaleným záběru padá do mísy a jen si říkala, že to nemůže být pravda. Když jsem ho vyndala, slyšela jsem jak baterka dělá vrrrrrvšššššš a konec. Bez internetu. Bez mobilu. Děsný. Už tak jsem cejtila, že to je nějaký blbý období, snadno jsem se rozbrečela, všechno mě sralo, i jsme se rádoby pohádali s P. (pohádali...my se ani jeden nehádáme, takže tohle bylo, že jsme si třikrát odsekli a pak se nebavili...oživila nás až návštěva uličky s alkoholem v supermarketu). 


No, takže...mobil. Jako nějaký peníze mám, ale kupovat si novej mobil se mi zrovna nechtělo. (Ale dobrý, začala jsem měsíc s 350€, mobil stál 180€ a peníze mi došly až 28.listopadu :D) A když už tak ten, co jsem měla, Huawei. Takže jsem skončila s nějakým Hisense, kterej se mi vůbec nelíbí, ale měl by bejt voděodolnej (videorecenze tohohle mobilu začíná se záběrem, kde mobil padá do záchodu a týpek řiká: "Už se vám někdy stalo, že..."..pak mobil i usmaží na pánvi). Po měsíci jsem si na něj zvykla no. 
Druhý víkend v pátek jsem z domu vypadla dříve, myslela jsem, že mě P. vyzvedne také dříve, jenže jsme se špatně pochopili, takže jsem čekala asi čtyři hodiny v Giardini di Borghetto, docela příjemnej podnik u Borghetta. S přátelskou (či obchodně nadanou) číšnicí, která se se mnou chodila bavit a která mi vnutila dát si těstoviny - capunsei (nočky ze strouhanky) s bylinkama či co. Úplně mě to neuchvátilo, připomínalo mi to peará. Pak když konečně P. přijel, tak se na něj číšnice musela jít podívat a řiká: "No konečněěě..čeká tady na tebe hodiny vííííš..." Nic, Castrum. 




Další den jsme šli na procházku Bardolino - Garda, tradiční Can e Gato. Večer FAbemolle a naše oblíbená kapelka Guastafestival.








Další víkend jsme vařili riso venere s mořskými plody a pak se šli projít na Vánoční trhy ve Veroně a svařáček. Šli jsme i do Arsenalu, kde měla bejt nějaká festa svařáku a kaštanů, ale nic moc extra, tak jsme se vrátili a jeli do jednoho baru na Fluo party, kde litrovej koktejl stál 5€ a malý pivo 1€ :D Vím jen, že jsme si řekli, že jsme lásky svýho života a že jsem tam ukradla láhev piva. 



wooohoooo

Víkend 24.-26.11. jsem v pátek ráno odjela do Rovata za T., ptze za pár dní už se vracela do ČR :( Pak Verona a Spritz doma, ptze další den jsme znovu jeli tím směrem, tentokrát s P. k lagu Iseo, tentokrát udělat rozlučku pořádně. Bylo to hodně smutný. Pro mě v debilním období co jsem byla. Při loučení jsem začla brečet a brečela dokud jsem neusnula. Hodně jsem se asi do ní vcítila. Že jakoby prohrála a mě možná čeká to samý. P. trošku na nervy, taky mi přiznal, že má panickou hrůzu, že až pojedem do ČR, tak tam zůstanu a vrátí se sám. Nebylo to nic moc pěknýho tenhle víkend. V neděli jsme si trochu objeli jezero, zastavili se na dobrej oběd v restauraci La Brasera - doporučuju, viděli dvojitou duhu a rozbrečelo mě, když řekl, že by chtěl, abych mu udělala tatarku. 









Polenta, grilovanej sýr z Malgy, něco jako buřt/salám, kotletky z jehněčího, houby, pappardele s jelenem

V pondělí či úterý matka zas, že jsem divná, že mě muselo nějak změnit setkání s T. ("Tebe rozesmutnilo, že ona má odvahu se vrátit a ty tu zůstáváš a nevíš co s tebou bude...když ti vždycky ona přišla ta víc namotivovaná a silná, co ví, co chce") a blablabla, tak jsem jí konečně vyklopila všechno... "Víš, asi tady nebudu dva roky.." "Fr. říkal, že tady nebudeš ani rok..že to je na tobě vidět." "No, právě jsem s tebou chtěla mluvit o tom, že tu nechci být dýl než rok..." Tak..trochu si ubrekla, já taky...od tý doby jsme se o tom nebavili, ale začlo se mi lehčeji dýchat, když už vím, že tu fakt nebudu věčnost. 

Park Valeggio

Poslední listopadový víkend jsem ve čtvrtek mohla odjet do Vicenzy, opět Grottino a potom Qubo. Klasičtí my - jen jeden spritz a pak domů večeřet. Takže jich bylo pět bez večeře. Pátek jsem byla u něj ve Vicenze a nedělala nic a večer mě donutil se dívat na film Armata delle tenebre, což byla hrůza! 
V sobotu jsme vyrazili vlakem do Trenta, kde P. studoval na vánoční trhy, ale hlavně na vin brulé, kterýho jsme vypili..no tak pět, šest šálků a k tomu ještě jedno parampampoli (tajný mix bylinek, kafe, cukru, grappy, který se podává ještě hořící). Potkali pár jeho známých, tutto bene. A pak jsme měli úžasný nápad jít na sushi all you can eat :D Sushi Nara, večeře za osobu 25€, ale takhle dobrý sushi jsem teda ještě neměla. Přežraný tak, že mi skoro bylo blbě jsme ještě jeli na poslední do Castra, ale tam jsem jen usínala, zatímco se bavil s kamarády. 





P.:"Dělej, vyfoť si to!" "Proč? Dyť to je jen sýr.." "No, ale viděla si někdy takhle velkeej sýr?" :D


Parampampoli


Krusta z polenty, volně k okusování


V neděli jsme vyrazili do Verony, kde od října do května každou první neděli v měsíci vstupy stojí jen 1€. Podívali jsme se do Teatro Romano, Areny (kde vstup normálně stojí 10€) a na Torre Lamberti, odkud jsme si užili nádherný západ slunce nad Veronou. A pak jsem se nevyhnula večeři s jeho rodiči...

Teatro Romano








Lidi z toho měli větší radost než ze sněhu...fotka bohužel nezachycuje, jak moc žluté to tam bylo :)

Arena











Torre Lamberti





Komentáře

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Populární příspěvky z tohoto blogu

Po Itálii vlakem

11.den, poslední na Liparech, 1.6.2016