Prosinec 2017 a Vánoce po italsku

První víkend v prosinci, nebo vlastně druhý, byl pro mě poněkud pochmurný. V pátek byl státní svátek, tak jsme si s P. malovali, jak se uvidíme už ve čtvrtek večer a podnikneme kdo ví co, ale moje rodina jela na víkend do hor a já tudíž měla "vycházky" jen odpoledne a večer, aby pes nebyl doma sám. Ne, že by moje přítomnost něco měnila. Pes ničil věci se stejnou intenzitou jako vždy.
V pátek navečer jsme se tedy jeli podívat do vánoční Gardy, přišlo mi zajímavé, že v žádným betlému tady nebyl Ježíšek, protože ten se přece ještě nenarodil a dají ho tam až na Vánoce, navštívili Can e Gato, Ca'Bottona a zakončili v baru ve Valeggiu. V sobotu jsem uklízela a pak jsme jeli na oslavu narozenin P. kamarádky, kde jsme se bohužel nemohli moc dlouho zdržet. V neděli začlo sněžit, P. z toho byl celej hotovej, jeli jsme se podívat do Lazise, ale pak nás sníh zahnal do Bussolenga a baru Caballito, kde hrál revival The Doors. 

Garda



Lazise


Další víkend jsem ale mohla odjet už ve čtvrtek večer do Vicenzy. Šli jsme do P. oblíbeného popracovního baru, kde jsme se setkali s jeho dvěma kamarády. V pátek dopoledne jsem nachodila snad deset kilometrů po Vicenze a obstarala pár vánočních dárků, aby se neřeklo. A konečně mi přišla průkazka codice fiscale...po třech měsících a opětovné žádosti na internetu. Pak jsem musela P. schvalovat outfit, fotit a zkoumat ho ze všech úhlů, protože šel na formální pracovní večeři....no prostě italové a móda. Ale vidět ho v obleku, vrrrrr. Když odešel, dala jsem se do pečení vánočních rohlíčků. Byly dobrý, ale až moc křehký, asi jiná mouka a máslo a taky cukr. Tady neseženete kilo moučkovýho cukru, maximálně 150g už ovanilkovanýho. Bohužel v něm bylo trochu kukuřičnýho škrobu, takže při obalování to pěkně blemcalo. Drahý můj dorazil ve čtyři ráno, když se vzbudil, hned se mi preventivně začal omlouvat. 



V sobotu bylo naše výročí půl roku, pořád nevěřím tomu, že mě potkalo takové štěstí, a tak jsme se jej vydali oslavit do lázní nebo spíš termálního koupaliště Parco Termale del Garda v Cola' Lazise. Vstup 18€. Jsou tu i lázně se všema možnejma saunama a koupelema, nám ale bohatě stačilo venkovní "jezero" s termální vodou. Budova byla krásná, taková secesní, upravovaný park, celé mi to připomínalo Lothlorien. Převlíkli jsme se, prošli takovým skleníkem, sestoupili pár schodů a vypluli ven. Voda měla 33-39°C, venku mohlo být tak pět. Strašně zvláštní pocit. Bohužel jsem si zapomněla čočky, tak to s brejlema a párou nebylo úplně vončo. Bylo to strašně krásný, je tam i jeskyně, se všema možnejma tryskama, který jsou i venku, stejně jako dvě vířivky. Akorát voda není všude rovnoměrně teplá, takže jakmile dojdete do nejteplejších míst, už se vám moc nechce vracet. 






Strávili jsme tam asi tři hodiny a pak se úplně omámení (ptze nám přišlo jako nějaké fantasy místo) vydali do Verony, San Giovanni Lupatoto, do restaurace Mishi Mishi. Což je naprosto absurdní věc. Večeře all you can eat stojí 16,9€ (oběd 10,9€) a je tu..pás s running sushi (který ovšem není kdovíjaký kvality), tři obrovský bufety plný čínskejch nudlí, smažených mořských plodů, zapékaných mušlí, krevet, ryb, kuřecích křidýlek, masových směsí, další sushi a sashimi a aby toho nebylo málo, tak mezi stoly prochází chlápci s masem na meči, churasco, který vám odkrojí na talíř. A ještě tam je bufet se syrovou zeleninou, masem, mořskými plody, vy si nandáte na talíř, co chcete, dáte týpkoj do kuchyně a pak vám to přinesou ogrilovaný. No. Totální obžerství. Jako rozhodně to není vrchol gastronomie, ale není dne, kdy bych si nevzpomněla. Pak už jsme nic nepodnikli, páč sme umírali :D




V neděli slavil jeho táta narozeniny, tak jsme šli celá rodina na oběd do Ristorante Valpolicella. Všichni si dělali srandu z číšníka, který na jakoukoliv objednávku řekl: "Skvěle, nejlepší volba!" Ale očividně o tom ví, ptze jsme tam našli obraz, kde je napsáno "Skvěle, nejlepší volba!" Měla jsem akorát trošku problém se soustředit co si objednat, radši menu čtu než poslouchám, ale v těhle restauracích to tak holt chodí. Předkrm gnocco fritto, pak ravioli plněný ricottou se slaninou, tagliata z hovězího s rukolou a parmezánem + přílohový bufet a semifreddo s lesními plody. Pak jsme s P. ještě jeli na procházku do Bardolina a pak pravděpodobně vinou lázní, jsem začala citit, že na mě něco leze. No, v pondělí jsem byla vzhůru jen jeden a půl hodiny. Mrtvá. 











Další víkend v pátek, alla grande, ptze mě čekalo celých 16 dní bez nich. P. pro mě přijel a šel dovnitř, aby se seznámil s mojí rodinou, bylo to hrozně fajn, popili jsme víno, super. A pak hurá do Castrum a domů. V sobotu jsme jeli udělat velké nákupy na štědrovečerní večeři a věci, co povezem do ČR a pak do Verony potkat se s jeho kamarádama a pak už Štědrý den. 

Valeggio sul Mincio

Borghetto sul Mincio

Já pořád říkala Vánoce, což se setkalo s velkým odporem neboť to je Vigilia a Vánoce jsou až v pondělí na Boží hod. Takže jsme strávili notnou dobu dohadováním, co a kdy jsou Vánoce a kdy se narodil Ježíš a vůbec. Bylo trochu zvláštní jíst k obědu tagliatelle s ragú, ale poslední tři roky jsem byla na Vánoce v práci, tak jsem si asi pomohla :D. Pak P. jel pomáhat mamce a já se dala do přípravy naší štědrovečerní večeře. Uzený losos s křenovou salsou jako předkrm, bramborový salát a řízky z krkovice a vanilkové rohlíčky, které musely být celou dobu schované, jinak by je snědl dávno předtím. A všechno se povedlo! Až na to, že naše stará plynová trouba má jen dva stupně Sahara a Peklo, takže řízky byly možná trošku křupavější, ale P. si moc pochutnal. Předali jsme si dárky a dle jeho tradicí se vydali objet bary, potkat známé, popřát si veselé a štastné Vánoce.

P. koupil toto a je z toho tak nadšený, že to sám myje a vždycky když to vyndáme tak: "To máme ale krásný předmět...to jsem koupil krásný předmět.."

Mi je koupil za 2€. Na automatu bylo napsaný, že se uvnitř kuličky skrývá rada jak získat každou ženu. Byly tam jen kalhotky. Navíc kamarádka je měla růžový a sexy, já oranžový a nesexy :(



A v pondělí, na Vánoce, začlo peklo. O půl jedné jsme dorazili k jeho rodičům, kde byl taky jeho brácha, strejdové, teta a malá sestřenice, a začli aperitivem. Proseccem, aperol sodou... V jednu jsme usedli ke stolu. Bohužel nemám žádné fotky, ptze mi bylo trapný to fotit. Předkrm - mušle sv. Jakuba zapečené s radicchiem, insalata russa (což je něco jako nás bramborovej salát, akorát to bylo bez brambor a s malýma krevetkama), nakládaný krevety, nakládaný rybičky, uzený losos. Koloval taky můj bramborový salát a všem moc chutnal :). A prosecco. Pak primo č.1 - lasagne, ale bílé, s masem a šunkou. Primo č.2 - vývar s tortellinama a parmezánem. Secondo č.1 - peara' (o který jsem psala už několikrát, nebudu to opakovat)s bollitem - vařený hovězí, krocan, slepice a jazyk, k tomu pár sals a červené víno. Secondo č.2 zelí a cotechino, vepřový namletý nahrubo, nějaká nejtučnější část a..no, tohle si mě nezískalo, hlavně už jsem byla fakt přežraná a k tomu víno Amarone. No a dezert tradiční Pan d'Oro, moje vanilkový rohlíčky a káva. Bylo to hoooodně náročný. Hoodně hoodně. Jinak celá jeho rodina na mě byla hrozně milá a bylo to strašně fajn. Tady totiž jde pravděpodobně o dost vážný krok, přivést někoho na Vánoce domů. A pak jsme se dovalili domů, připravili věci a šli spát. Neb další den odjezd do ČR. 

Komentáře

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Populární příspěvky z tohoto blogu

Po Itálii vlakem

11.den, poslední na Liparech, 1.6.2016