čtvrtek 19. dubna 2018

Velikonoce, Víno, Chioggia

A v neděli završení mého jednoho roku v Itálii! a Velikonoce - Pasqua. V pondělí (Pasquetta) mají samozřejmě taky státní svátek, ale slaví to víc v neděli. Co se týče zvyků, nějak jsem nic extra nepostřehla, děti akorát dostávají obrovská čokoládová vejce s překvapením uvnitř. Když jsem vyprávěla o našich pomlázkách, zůstali čubrnět s vykulenýma očima. Jinak jsem zaslechla "Pasqua con i tuoi, Pasquetta con chi vuoi" (Velikonoce s rodičema, pondělí s kým chceš), ale P. mi pak řekl, že se to říká o Vánocích :D Natale con i tuoi, Pasqua con chi vuoi. Takže jsme samozřejmě byli u jeho rodičů, s jeho strýčky a bratrancem a jeho rodinou. Chody byly naštěstí jen čtyři :D Předkrm vajíčka a insalata russa (jak už jsem psala něco jako bramborovej salát, ale víc zeleniny a krevetky), první chod - pizzoccheri (nudle z pohanky s bramborami, kapustou a sýrem), lasagnette (tak tu nazývají nudle nebo to, čemu mi říkáme tagliatelle, lasagním říkají pasticcio) s hráškou a šunkou (jak poznamenal P. - těstoviny, co jsou trochu gay :D), druhý chod - pečené kůzle a houby a pak studené plátky vepřového s omáčkou z tuňáka (většinou takhle připravují telecí... vitello tonnato) a pak káva a pasticciera napoletana - dort s ricottou a kandovaným ovocem, macedonia (ovocný salát) a spousta vína. Neumírala jsem tolik jako na Vánoce, ale přecejen jsem se necítila úplně lehce :D. Hezký bylo, že všichni hrozně zkoumali a chválili moje obarvený vajíčka. 


aperitivo před obědem




Poté jsme zamířili na Palio del Recioto e Amarone v Negraru (P. mi navykládal spoustu historek o Paliu, které končili...ehm, úsměvně, postěžoval si, že teď má holku a tak to nemůže v opilosti zkoušet na jiný...jakoby by byl ten typ, co to někdy zkouší :D, takže moje očekávání byla vysoká :D). Hlavní ulice Negraru plná stánků kantýn, která vyrábějí vína v Negraru a okolí (jak už jsem někde psala, Valpolicella je proslulá výrobou vína a hlavně Amarone). Koupíte si skleničku a pak už jen chodíte ochutnávat. My ochutnali jen jednu kantýnu - Selún, protože patří P. kamarádovi, takže nám vždycky nalil trošku přes míru.



Tento večer jsme pili jen Recioto, červené sladké víno, které se produkuje Jen ve Valpolicelle z určených odrůd hroznů. 
No. Asi lepší hezky postupně. Máme Valpolicella classico víno, normální červené, produkované jen ve Valpolicelle z odrůd Corvina, Corvinone, Rondinella a malým podílem Forselina, Negrara a Oseleta, 11% alkoholu. Pak Valpolicella superiore, min. 12% alkoholu, zraje v dubových sadech minimálně 12 měsíců. Valpolicella Ripasso (naše oblíbené), min. 12,5% alkoholu, se před nalitím do dubových sudů nejdřív naleje do kádí, kde předtím bylo lisováno Amarone, kde se nechá odpočívat se slupkami a peckami z předchozího lisování 15-20 dní, takže víno má pak aroma Amarone. Může být classico nebo superiore (classico je, že prostě pochází z určitých obcí Valpo, superiore je to zrání 12 měsíců nebo Valpantena, což je trochu širší okolí než ty určité obce). Amarone - víno musí být pěstováno určitým způsobem, jsou určené taky hektary, na kterých se může pěstovat, hrozny musí být perfektně zralé a zdravé, při sklizni se pečlivě vybírají. Uloží se do prostorných dřevěných kazet, na dobře ventilované "půdy" a nechávají se vyschnout zhruba 120 dní. Pak se vylisují a začíná pomalá fermentace při nízké teplotě, která trvá 30-50 dní, potom, co zfermentují všechny cukry, víno se může nazývat Amarone. Zrání vína pak trvá ještě minimálně dva roky. Pokud se fermentace zastaví a zůstane větší cukerný podíl, nazývá se Recioto. Říká se, že jednou ve třicátých letech jeden zapomněl v sudu Recioto, pak ho ochutnal, zjistil, že z toho nevznikla grappa, ale Amarone. Recioto je tedy sladké, hodně ovocné, minimálně 12% (ehm..dost vás opije). Amarone je silné, musí se nechat hodně dlouho okysličovat... tzn. že furt kroužíte se sklenkou, má 14-17%, hodně ovocné, kořeněné, píšou na netu i nádech tabáku kvůli ušlechtilým plísním, které vznikají při sesychání. Všechny procesy produkce těchto vín jsou přísně kontrolované. 
Na Pasquettu jsme si udělali grilovačku jako všichni, počasí konečně nádherný a pak zamířili zase na Palio, kde jsme potkali pár kamarádů z Vicenzy. A večer už stěhování do Vicenzy. 



Amarone

Nový domov
K životu ženy v domácnosti a hospodyňky a vůbec společnému životu s P... co říct? Tranqui..jak by řekl P. Po Valeggiu se mi ještě ani jednou nezastesklo, spíš když si na to vzpomenu, sevře se mi srdce a měla jsem o tom tři noční můry. P. mě chvílema sere, takovej ten italskej naturel, že všechno strašně řešej a proč dělám věci tak a nedělám je onak... ale nic, co bych o něm nevěděla předem. A domácnost.. vlastně se nic moc nezměnilo, jen mě tu neotravuje dítě :D. Vařím jak divá, uklízím, udržuju, peru... sem z toho trochu nesvá, ptze Tohle nejsem já. Nicméně vidím, jak jsem byla vystresovaná. Ve Valeggiu mi každý den bylo na zvracení, motala se mi hlava, furt se mi chtělo jen spát. Tady nic, vzbudim se brzo ráno, když P. odejde a přes den neusínám. 
Další víkend byl význačný v tom, že jsme celý víkend jedli jen ryby :D Naše bary, výšlap ke skále s dírou nad Negrarem, posezení s kamarády a konečně, poprvé, NEdepresivní neděle.





V týdnu aperitivo s jeho kolegy, který jsou na mě vždycky strašně hodný, byli jsme kdesi pít Lovcův čaj, čaj s grappou, jagermaistrem, či co a říkala jsem si, jak to je strašně hustý, že jsem takhle s italama a rozumím jim a mluvím s nima a oni se i třeba smějou mejm vtipům. Prostě super. Dokonce jsem už došla tak daleko a odvážila se jít osobně předat životopis do baru, kde hledají personál. (Teď už to máme celkem 115 poslaných/předaných životopisů... v ČR už bych asi měla minimálně pět zaměstnání..). 
V pátek na skok do Valpo pro věci na tůry, na večeři k jeho a pak zas zpátky do Vicenzy, do jednoho fajn baru za jeho dvěma kamarády. Skončilo to jako VŽDY - jeden z kamarádů bez trička tancující na stole. Myslím, že jsem ještě nezažila večer, kdy bych ho takhle neviděla. Ale je to hezkej pohled, vždycky říkám, že by se tím mohl živit. 


Sobota 14. dubna, 8:30, sraz s kamarády a výlet. Ehm, nikdy bych neřekla, že uvidím Italy pít pivo v 8:30 ráno. Pravda, Veneti pijou hodně. Víc než ostatní Italové. Ale v 8:30... a pak bych nikdy neřekla, že uvidím někoho řídit a pít při tom pivo :D. Pochod Colli Berici, jediný kopečky tady v okolí, jinak to je placatá placka. Zaparkovali jsme kdesi u lesa a vydali se vzhůru. Celý les byl plný medvědího česneku, nerostlo tam v podstatě nic jiného. Lány a lány. Musíme se pro něj vrátit a udělat pesto! :D První úsek, šplhání ve vyschlém korytě. Prý to nejhorší ze začátku. Haha. To co, přišlo nakonec... ale konečně to, co se mi líbilo. Když jsem pochodovat s P., je to většinou výšlap na nějaký kopec, tady to byly louky, lesy, to, co se líbí mně. Pak přestávka panini a láhev Ripassa. A další lahve. Ptali se mně, jak jsem se ocitla v Itálii.. tak to tak vyprávím a pak týpek: "Takže teď jsi vydržovaná přítelkyně. Hezky, takhle se to dělá a na to si připijem!" 






A pochod, pochod, nahoru a dolů, nahoru a dolů. Kolem páté, šesté, zastávka v Agriturismo Da Sagraro a další víno. A kafe s grappou. A nádherný výhled. Něco jsem říkala a chválili mě, že umím dobře italsky. Líp než jeden, co vyhrál volby. Bylo štěstí, že jsem se zrovna fakt soustředila na to, co říkám. Po nějaké době druhá flaška Ripassa. Pod skálou, která se ukázala jako semeniště klíšťat. A pak už sestup do cíle. Dalším vyschlým korytem, několikrát jsme museli seskakovat z metr a půl vysokých útesů, což bylo po xx flaškách vína fakt zábavný. O některé týpky jsem měla poněkud strach. Dorazili jsme do cíle, dali si aperitivo a zhodnotili celou akci. Bylo to fakt super, moc jsem se bavila, P. byl hrozně potěšenej: "Už nemáš žádný výmluvy, proč nejít pochodovat do hor" I ostatní muži nám třem ženám složili komplimenty, že jsme si ani jednou na nic nepostěžovaly. Po tomhle dni jsem byla plná dojmů a hlavně k smrti vyčerpaná. 








Nicméně v neděli ráno jsme se s P. rozhodli, že si uděláme výlet k moři do Chioggia v benátské laguně. Takový Benátky pro chudý :D. Hlavní účel - jíst moeche. Moleche či moeche jsou zelení krabi, které vyloví ve fázi, kdy si mění krunýř. Což trvá jen pár hodin na jaře a na podzim, tudíž v tu chvíli jsou měkcí a hned se usmaží. Z celého světa se jí a připravují jen tady v laguně. 
Nejdřív jsme si udělali procházku po centru Chioggy, hledajíc, kde obědvat. Nakonec jsme zvolili restauraci trattoria San Marco, s nízkým hodnocením na Googlu. Ani nevím proč. Jestli jsme věřili, že to bude to pravé autentické nebo co :D Zklamaný jsme nebyli. Jasně, že to nebyl kdovíjaký gastronomický zážitek, ale najedli jsme se dobře, za málo peněz. Ale prostě...představte si hodnocení 2,9 :D Pak jsme přejeli do Sottomarina a šli se projít na pláž. Počasí moc nepřálo, ale i tak jsme si smočili nohy v moři. A viděli lidi, jak sbírají živé mušle na pláži, aby je pak snědli. A pak hledání místa, kde nám udělají moeche, ale ne celý talíř za 25€ ale jen pár kousků. Nakonec jsme se usadili v Bacaro La Baia dei Porci. Bacaro je benátská osteria, kde si dáte víno či spritz a cicheto (nějakou tu svačinku či jednohubku). A udělali nám čtyři moeche. Byli božský! Trochu jako míchaný vajíčka, křupavý, straaašně dobrý, asi bych snědla celej talíř. Jeden kus stál 3,5€, ale mluvili jsme o tom s P. od doby, co se známe, takže konečně splněno k obrovské spokojenosti. Campari spritz a domů. Nádherný a náročný víkend to byl. A tři klíšťata k tomu. 


Okřídlený lev, který je symbolem Veneta, stejný sloup je i v Benátkách, Veroně, ad. Nicméně tomuhle tady se vysmívají, že to je kočka...ptze je tak malý :)

Ještě se hejbali





Sarde in saor... sardinky s kyselou cibulí

Capesante, mušle sv. Jakuba




Ehm, je vidět úroveň restaurace :D
















Ta čára je pohyb, který udělala mušle sama






Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...