úterý 26. června 2018

Červen 2018

První červnový víkend jsme vyrazili k jezeru a proběhlo první koupání. A taky jsme viděli bouračku a helikoptéru, která nad jezerem spouštěla dolů lékaře. A oblíbený spritz na pláži Motta. Ta má ale teď nové majitele a je víc "da fighetti" či jak řekl P. "fighetteria". Fighetti jsou takový ty vystajlovaný strašně cool lidi. Ale spritz byl dostatečně velkej a silnej za čtyři euro, tak se to ještě dá... kdyby o tři týdny později nebyl o dost menší a pořád za 4€. Myslím, že nejsme dost fighetti pro tenhle podnik. Pak jsme zamířili na Palio del Chiaretto v Bardolinu - něco jako Festa dell'Uva, o které jsem psala na podzim, akorát že tentokrát tu bylo o něco míň lidí a víno jen růžové, které mě převelice neoslovuje, ale to bublinkatý bylo moc dobrý (asi proto, že chutnalo jak prosecco). A taky jsem si všimla, že mám rozbitej foťák na mobilu, takže ty fotky, co nejsou v pravém dolním rohu zamlžený, jsem ukradla P.









V neděli jsem měla tu čest se zúčastnit mého prvního křtu. Nejdříve kostel, což bylo trochu nudný, rozuměla jsem asi tolik jako na české mši, ale přišlo mi super, že mají takový veselý písničky, hrajou na kytaru, né jako vážný varhany u nás.. a pak oběd v restauraci Vecchia Fattoria, na které bylo hezké, že tam měli spoustu zvířat, v přírodě, paráda. Je hezký, že už patřím takhle do rodiny.

Antipasto - různé "jednohubky", první primo risoto con tastasal, druhé primo tagliatelle s kachním ragú, secondo grigliata mista... a dort byl naprosto boží, mňam





Mascio je dialekt pro prase - opovrhováno, když je naživu, milováno, když je mrtvé
Pak mi můj milý odjel na celý týden na služební cestu, tak jsem se zabavovala tím, že jsem zkoušela uvařit Pho a tak. Tady totiž moc nenarazíte na čínský/vietnamský restaurace. Víte co, takový ty, kde si koupíte ve dvě ráno v opilosti nudle. Anebo Pho na damejidlo. Takže všechnu asijskou kuchyni si tu musím opatřit sama..a poněkud improvizovat se surovinama. To, co seženete v ČR skoro v každým Albertu, tady holt ne. Udělala jsem si taky vyjížďku po Vicenze, strašně se mi líbí, jak se tu dá v pohodě pohybovat na kole, skoro všude jsou cyklostezky a pruhy pro kola, auta vám zastaví na přechodu..sice ještě moc nechápu, jak se italové chovají na kruháči (plus kruháče jsou tu často dvoupruhý), ale je tu nakreslenej pruh pro kolo i na kruháči. Ale tak nějak je všechno větší divočina, člověk si fakt musí dávat pozor. Tuhle jsme viděli jednoho na silnici pod plachtou..přecházel ulici na přechodu a někdo ho srazil.



Moje improvizovaná, ale šíleně dobrá Pho. Myslím, že P. ode mě jedl víc jídel etnické kuchyně než té české :D
 Další víkend jsme zašli do baru, kde pracuje P. kamarád - Qubo ve Vicenze a v sobotu po poledni na jeho oslavu narozenin s tématem ponožky v žabkách/bačkorách. Najmul si něco jako chatu, kousek od Vicenzy, udělal vodní skluzavku na trávníku, grilování, sudy piva, vína, DJ, co hrál od poledne až do tří do rána, zábava... bylo krásný moct bejt toho součástí se super lidma (resp. P. kolegama)...  taky jsem se naučila dvě nová slova cornioi (jedno z velmi oblíbených slov oslavence :D - šneci ve vicentinským dialektu...ve veroneským to je bogoni.. myslím, že velice užitečné znalosti :D) a froccio (teplouš).

Můžete hádat, kdo jsem já :D




Významné věci z dalšího týdne byly, že jsem našla tvaroh a udělala tvarohový dort, co dělala moje mamka, udělali jsme si krásnou impepatu ze slávek a pak taky letní vietnamský závitky. Pak mi taky přišel dopis z ministerstva zdravotnictví, že v dokumentaci pro uznání titulu chybí jeden dokument. Který jsem samozřejmě poslala, ale začla jsem teda zvažovat, jestli se někde neztratil anebo co po mně sakra chtějí, ptze dokument, který jasněji říká, že jsem bez jakýchkoli penále a zastavení profese, fakt neseženu. Napsali jsme teda email, přiložili kopie dokumentu a co že to chtějí. Odpověď: Špatně jsem přečetla překlad, vydání dekretu bude okamžitě zahájeno. Řeknu vám, že jestli jsou všichni na ministerstvech tady v Itálii takoví, tak se není čemu divit, že situace tu je, jaká je. 



V pátek jsme šli na Disco to disco na Piazza Erbe ve Vicenze s P. kolegyní (začnu říkat mojí kamarádkou, ok? :D) a jejím přítelem. Byl to v podstatě jen Dj na náměstí, pivka, spritzetti...bylo to moc fajn. A pak už sobota, ROK co jsme s P. spolu. Teda, co jsme se poznali.. ale vzhledem k tomu, že jsme už od prvních okamžiků tak nějak tušili, že to je Ono, tak to slavíme takhle. Vyrazili jsme teda k moři do Rosolina Mare, která se nachází pod Chioggiou, mezi mořem a deltou Pádu. Když si chtějí Veneti udělat neděli u moře, tak jedou sem, protože je nejblíž. Postavili jsme stan v kampingu a hurá na pláž. Večer jsme si udělali hotdogy, jedno pivko, dala jsem mu můj dárek (seznam padesáti důvodů, proč ho miluji ...mimochodem mě stále napadají další) a spát. 







Další den jsme na kole jeli do parku Giardino Botanico Litoraneo, který ilustruje floru a vývoj pobřeží a taky život v deltě, P. si doteď pamatuje všechny ty duny a infradunální kaluže a nejvíc si pamatuje rospo smeraldino...ropuchu smeraldovou...kterou jsme viděli a slyšeli, ale proč ho tak fascinuje...fakt netuším :D. Bylo to hezký, sice se tam procházet okolo poledne na přímým slunci bylo vyčerpávající, ale fajn. Vídala jsem fotky tohohle parku na fb už pár měsíců a hrozně mě to lákalo. Pak jsme si uvařili těstoviny a zase moře a domů.










Delta Pádu


Rospo smeraldino!










Kemping s borovou vůní

Další týden se mi zas ozvala ze zmrzlinářství, aby to pak zase zrušila.. ale přišel mi dekret, který mě opravňuje vykonávat profesi porodní asistentky v Itálii, juhuuuuu. I když předtím se musím zapsat do komory porodních asistentek a složit jazykovou zkoušku a teprve po tom můžu doopravdy vykonávat. Psala jsem komoře email, jak ta zkouška bude vypadat a jestli musím mít trvalé bydliště v Itálii, zatím neodpověděli, tak uvidíme. Trvalý bydliště totiž budu moct udělat až po tom, co předložím pracovní smlouvu a dvě poslední výplatní pásky. Takže... upřímně, tohle je situace co nás s P. dost stresuje. Taky jsem měla jakýsi hysterický záchvat ohledně tohohle. Že nepracuju a nemám dobrý vyhlídky a cítím se jako zlatokopka... není to jednoduchý. Fakt ne. Svírá se mi srdce, nejsem na tohle zvyklá, nelíbí se mi to takhle... ale není nějak jen v mých rukou to změnit. Už trochu  myslíme i na variantu vzít se, tím by to trvalý bydliště snad mohlo projít.


Další víkend jsme strávili ve Valpolicelle. V sobotu jsme vyrazili na Monte Baldo, s nejvyšším vrcholem 2218 m.n.m, samozřejmě jsme nešli úplně od úpatí (ale od Malga Valfredda, 1300 m.n.m) a ne až na nejvyšší vrchol, došli jsme do výšky 1850 m.n.m. - rifugio Fiori del Baldo, což byl pro mě i tak nejvyšší bod mého života, v jakém jsem kdy byla. A stoupání bylo poněkud strmé (což je proč příští výročí dostane seznam padesáti věcí, proč ho nesnáším :D). Ale byl odtamtud krásný výhled na okolní hory a jezero... a taky děsná zima! A v neděli Garda a pizza u jeho.

Orecchiette s cime di rapa... jak to popsat.. rostlina je broccoletto, mně to přišlo hodně podobný brokolici, ale nemá to tak kompaktní tvar. Chutově moc dobrý..alespoň tak, jak to připravil P. ...na sardinkách..








Byla mi zima pak celej večer...ale stálo to za to :)

Baldo je taky přírodní park, protože se tu vyskytují různé vzácné druhy rostlin a flóra tu není vyloženě horská...

P. připravil jeho oblíbené jídlo - rajčata plněné tuňákem s majonezou, bylinkama, troškou strouhanky a česneku...a bylo to fakt mňam


Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...